Pražští radní zřídili k 1. září 1897 Kancelář městských elektrických podniků, později zapsanou do firemního rejstříku pod názvem Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které postupně převzaly provozování všech pražských tramvají. O provozování kolejové dopravy v režii města přitom uvažovala Praha už v roce 1890, plány na vybudování parní tramvaje ale zůstaly jen na papíře. Tento druh pohonu se na území dnešní ČR nakonec objevil pouze v Brně, Ostravě a Bohumíně.
První se ocitla v městské režii trať vedoucí na Královské Vinohrady, vybudovaná Františkem Křižíkem, a na jaře 1898 převzaly Elektrické podniky provoz koňky, provozované od roku 1875 belgickým podnikatelem Eduardem Otletem. Koněspřežná tramvaj, která v té době jezdila na Malou Stranu, Smíchov i na Vinohrady, se v rukou města začala brzy měnit v elektrickou, poslední koňmi tažená linka, jezdící přes Karlův most, ale skončila teprve v květnu 1905.
Zdroj: Fotolia.com - PRILL Mediendesign
O dva roky později - tedy dekádu po rázném vstupu do oblasti městské hromadné dopravy - patřila už Praze, potažmo Elektrickým podnikům, veškerá tramvajová doprava v Praze i okolních, tehdy ještě samostatných obcích. Provoz tramvají ovšem nebyl jedinou starostí městské firmy, založené před 120 roky. Zabývala se také dodávkou elektrické energie - a to od její výroby v elektrárně přes správu vedení až po prodej domácnostem a podnikům. Tento systém fungoval až do konce druhé světové války.
Zdroj: Fotolia.com - franz12
Za první republiky ovšem obě činnosti ještě spadaly pod Elektrické podniky hlavního města Prahy (adjektivum královské zmizelo z názvu se vznikem Československa), které ve 20. a 30. letech stály za bouřlivým rozvojem tramvajové dopravy v metropoli nového státu. Na konci první světové války neměla pražská tramvajová síť ani 80 kilometrů a část tratí byla dokonce jednokolejná, o 20 let později už jezdily tramvaje po 133 kilometrech vesměs dvoukolejných tratí.
Zdroj: Fotolia.com - Sergii Figurnyi
Kolejová doprava, preferovaná vedením města, obsluhovala i část nově připojených součástí Velké Prahy. Od poloviny 20. let se pak - také v režii Elektrických podniků - do pražských ulic po více než 15 letech vrátily také městské autobusy. Podnik je využíval hlavně tam, kde se nevyplatila stavba tramvajových tratí nebo kde by pokládání kolejí bylo příliš složité. První linka vedla z Vršovic do Záběhlic, později se autobusy objevily i na Pankráci, v Kunraticích, Malešicích či Bohnicích.
Zdroj: Fotolia.com - Vojtech Herout
Prvotní pojetí autobusů jako pouhých napáječů tramvajových tras ovšem brzy vzalo za své, už v roce 1927 pronikly do samého středu Prahy. V polovině 30. let pak přišel třetí druh dopravy, trolejbusy. Zatímco tramvaje byly mezi válkami pro Elektrické podniky výdělečné, na autobusech vykazovaly milionové roční ztráty - hlavně kvůli tomu, že elektřinu si podnik vyráběl sám, zatímco za palivo do autobusů musel platit. Poněkud paradoxně ale byly prodělečné i trolejbusy.
Zdroj: Fotolia.com - beqa
Za okupace přišel útlum dopravy, nejprve té autobusové, a v roce 1942 se Elektrické podniky sloučily s městskými plynárnami a vodárnami v jednotné Městské podniky pražské. V září 1946, jen pár dní po 49. výročí založení podniku, se pak dopravní větev osamostatnila pod názvem Dopravní podniky hlavního města Prahy. Ten (až na změnu množného čísla na jednotné) nese největší komunální podnik hlavního města dodnes. Z části provozující elektrickou síť vznikla současná Pražská energetika (PRE).
Sdílet / hodnotit tento článek