Místo, které jste možná nehledali, ale vždycky jste si ho přáli najít. Tak charakterizují svůj podnik majitelé žižkovského Relaxačního centra. Že to zní trochu tajnosnubně? Výtečně, takový byl i záměr.
Doslova pod povrchem se tu totiž nachází instituce, která svou existencí rozněcuje zápalnou šňůru k netušené explozi fantazie. V suterénu realizovaný projekt Relax Underground je totiž plnocenným mileneckým azylem, hodinovým hotelem. Místem romantických dostaveníček, nahodilých neřestných setkání i dlouho plánovaných intimních schůzek.
Speciální zakázka pro speciální okamžiky
Autorce tohoto díla, paní architektce Lence Míkové, nezbývá než gratulovat. Tohle je totiž zakázka, kterou je třeba procítit. I když vám tematicky není blízká, vyžaduje lidský přístup, cit a pořádnou dávku pochopení. Na škole vás totiž nenaučí, jak vypadá ten správný Speciální pokoj pro speciální chvíle. A takových se na ploše 120 metrů čtverečních, pod úrovní terénu, nachází v cílové lokalitě pět.
Podstatné také – pro diváka i případného uživatele je - jak dalece dokázala autorka projektu odlišit funkční rozložení prostoru, a oprostila jej od zbytečného kýče. I v tomto navýsost specifickém místě prostě dokázala vytvořit originální styl. Takový, který vás na krátký čas dokáže naprosto pohltit, a odstřihnout od světa tam nahoře.
Výzva pro architekta
„Navrhnout speciální „relaxační centrum“, které v podstatě funguje jako hodinový hotel, může pro někoho znít jako zadání snů, pro mě to byla spíš výzva, na kterou jsem nakonec kývla,“ píše o projektu Míková. „Výzvou byl i samotný sklepní prostor na pražském Žižkově.“ Jak sama uvádí, její zásadní úvahy se týkaly toho, jak navodit pocit intimity, přitom prakticky odpovědět na specifika provozu. A přitom všem nevyznít hrubě a vulgárně. „Jak využít původní klenby a zdivo, aby to zároveň nepůsobilo jako středověká mučírna?“ klade si pohotově otázku a odpověď nachází ve snaze o vytvoření svébytného tajemného světa.
Tak trochu jiný svět
A to je právě ono. Svět na povrchu, to, co vidíme každý den, má už svá jasně daná pravidla. Ale co se děje mimo všetečné lidské zraky, skryto kdesi v podzemí? Můžeme jen hádat. Uzavřený svět vymezený profilem suterénu tak bylo možné uchopit podstatně svobodněji, bez doktrín pozemských pravidel. I když cesta do hlubin začíná masivní mříží, a pokračuje nekonečnou chodbou. Co se nachází za ní? „Rozhodla jsem se nabídnout něco jako lehce bizarní eleganci, trochu jako ve snu, mimo všední realitu,“ popisuje Míková. První překvapení?
Světlo vás vede
Prostor v podzemí je přirozeně bez oken, ale čirou temnotu tu rozhodně nečekejte. Diskrétní zšeřelé kouty totiž zdařile doplňuje chytře instalované osvětlení. Jas vás neudeří do očí, ale spíše jemně proniká z podhledů a lemů pevných struktur, které vystupují z formálně upozaděných zdí. Jsou to kontury světla, které vás interiérem provádí. Originální? Míková nezapírá inspiraci estetikou filmy Davida Lynche. „Předobrazem vstupní chodby se vlastně stala zase scéna z filmu Under the Skin.“
Projekt, o kterém bude ještě slyšet
Tohle přiznání ale rozhodně nebolí. Je prostě nedílnou součástí toho, co bychom nejspíš uvnitř hodinového hotelu sami očekávali. Intimitu podporuje hra s umělým osvětlením a jeho různé efekty. Čistě technicky musel celý prostor splňovat jisté uživatelské nároky. Kromě nezbytné recepce a místností provozního zázemí je tu třeba také propracovaná klimatizace. Sprchy v koupelnách, toalety i bidetové spršky (párované po pěti pokojích s dvojlůžky), velmi kvalitní zvuk izolující dveře které doplňující akustiku umocňující masivní kamenné stěny, a také vyhřívání podlahy.
„S odhaleným hrubým zdivem kontrastuje minimalistické pojetí nových povrchů, které sjednocuje vždy jedna barva na všechno – podlahy, stěny, dveře i nábytek a doplňky,“ uvádí dále Lenka Míková. Neztratíte se tu. Modrý pokoj s vířivkou, zelený s pohodlnou designovou vanou, červený se sprchou. Tři pokoje jsou větší, s předsíňkou, dva pak výrazně menší, formálnější, podřízené účelu provozu. „Pro posílení dojmu luxusu je přidán další doplňkový dekor – ve větších pokojích textura kamene, v těch menších pak téměř exotická kresba dřeva.“
Relax Underground se díky těmhle drobným detailům, pro které má Míková rozhodně smysl, zapíše do učebnic. A nejen proto, že nic takového tady ještě nebylo.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Relax Underground |
| Typ projektu: | Rekonstrukce suterénu |
| Architektonické studio: | Lenka Míková Architect |
| Lokalizace: | Táboritská 10, Praha 3, Česká republika |
| Vedoucí projektu: | Lenka Míková |
| Spolupráce: | Vítězslav Danda, Kateřina Blahutová |
| Inženýring stavby: | Petr Benedikt, Ateliér Okulet |
| Klient: | Soukromá osoba/Relax Táboritská |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Zastavěná plocha: | 120 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek