Zpracováním projektu pověřili zkušeného architekta Oldřicha Hozmana, který se věnuje převážně ekologické a organické architektuře. Byl nejblíže ke splnění jejich představ. K dispozici měl krásnou přírodní lokalitu (518 m. n. m.) a téměř ideální dostatečně velký jižní pozemek pod lesem s nádherným výhledem do údolí. Architekt nejprve doporučil společnou tvorbu modelu, kde si mohli majitelé pozemku vyzkoušet modelaci měkkých zaoblených tvarů a doškové střechy, poté společně hledali vhodné umístění domu a jeho orientaci ke světovým stranám. Koncepce měla obsahovat také principy feng shui, kde je jedním z hlavních kritérií (kromě zaoblených hran) i natočení delší strany domu ke slunci, k jihu.
Umístění stavby a dostatek světla
Stavbu umístil architekt k severnímu okraji pozemku blíže k lesu, zahradu do jižní části. Příjezd a vstup na pozemek se nachází v jihovýchodním rohu, garáž je zapuštěna do svahu. Z pohledu od domu není vůbec vidět, viditelné je pouze zaoblené přírodní schodiště navazující na pěší cestu přes pozemek k domu. „Proto jsem také umístil hlavní vstup viditelně na jižní fasádu domu. Přál jsem si, aby byly hlavní dveře dobře vidět, vstup byl jasně opticky rozpoznatelný a garáž schovaná,“ vysvětluje architekt. Podstatné je to i z hlediska dostatečného proslunění a dostatku světla v prostorné předsíni i v dalších navazujících místnostech.
Zdroj: Oldřich Hozman, Studio ARC
Do domu se vstupuje hlavními vstupními dveřmi, které mají boční prosklení. Dostatek světla je v předsíni i zádveří. Pokračuje se přes vnitřní prosklené příčky do obývacího pokoje a jídelny, dále do navazující chodby a na schodiště. Již z prosklené vstupní předsíně vidí návštěvník vše, co je pro přízemí důležité – jídelní stůl, pec, kuchyni i vstup na vnitřní schodiště. Podvědomě se může spojovat hned při vstupu s tím, co pro něj vytváří pocit útulného domova. Nespornou výhodou je tvar pozemku a jeho orientace širší stranou k jihu. Všechny hlavní pokoje tak mají dostatek světla. Dojem venkovského domu podporuje jižní přesah střechy v přízemí se specifickým charakterem zápraží: „V létě, když je slunce hodně vysoko, lze vysedávat ve stínu a v zimě, když je slunce nízko, proniká až do jižních oken a dům mírně přihřívá…,“ vyjmenovává výhody architekt a ukazuje tvar půdorysu domu, kde je jeho vnější rozměr vepsán do poměru zlatého řezu (obdélník s poměrem stran 1:1,618). V přízemí se na jihovýchodní straně nachází dětský pokoj, který může být i domácí pracovnou poblíž vstupu. V severovýchodním rohu najdeme ložnici s hlavním oknem k východu a malá kulatá okénka směrem k severu. První patro obsadily na východě dva dětské pokoje a směrem k jihu orientovaný centrální halový prostor. Na severní straně domu je dále umístěno masivní dřevěné schodiště, malý sklad v 1. patře, technická místnost, spíž, koupelny a záchod.
Přírodní materiály a vnitřní klima
Dalším důležitým přáním majitelů byla stavba výhradně z nezávadných materiálů s prodyšnými konstrukcemi bez jakýchkoli parozábran v nízkoenergetickém standardu. Oldřich Hozman proto navrhl hlavní obvodovou stěnu z tepelně izolačních cihel, zvolil venkovní izolaci z prodyšné minerální vlny ve dvou vrstvách a prodyšnou minerální omítku. Vnitřní příčky jsou hrázděné z dřevěných trámků a vyzděné nepálenými cihlami, stropy jsou celodřevěné z masivních trámů, ve stropech ani v základové desce se nenachází žádný železobeton. Pro základy domu a podezdívku se využívá místní kámen, sokl z vnitřní strany je izolován pěnovým sklem. Stejná izolace se nachází i v celé ploše přízemí na základové desce. Kromě kvalitní doškové střechy stojí určitě za zmínku příznivé vnitřní klima či práce architekta se světlem a zvukem. Příjemnému klimatu napomáhají hliněné omítky, dobrým řešením je tepelná akumulace příček, které se v zimě během dne nahřejí a v noci, když je topení vypnuté, vydávají sálavé teplo. V létě udržují tyto masívní příčky příjemnou teplotu, akumulují v sobě chlad z nočního větrání. Dům má navíc velké přesahy střech, které brání tomu, aby se interiér v létě přehříval. Jako hlavní zdroj vytápění zvolil architekt společně s majiteli tepelné čerpadlo vzduch/voda a umístil ho v severní části domu v technické místnosti pod schodištěm. Veškeré vytápění v domě je sálavé, obytné místnosti jsou vyhřívané stěnovým topením, koupelny a chodby podlahovým topením. Doplňkovým zdrojem tepla je nádherná pec na dřevo se dvěma topeništi. Jedno slouží jako sporák na vaření a je otočené do kuchyně, druhé topeniště míří do obývacího pokoje a k jídelnímu stolu.
Zdroj: Oldřich Hozman, Studio ARC
Došková střecha jako výzva
Velkou výzvou pro architekta byla konstrukce krovu a realizace doškové střechy. Oldřich Hozman popisuje do detailu precizní spolupráci s realizační firmou a tesařem, který se na podobné stavby specializuje. Od počátku bylo třeba všechny tvary vikýřů i přesahy střech pečlivě konzultovat. Doškové střechy vyžadují sklon minimálně 45°, ve větrných oblastech minimálně 50°, tvarové přechody mezi vikýři musejí být plynulé. Střecha nad velkými okny jižních vikýřů je v tomto případě vytažena skoro až k hřebeni střechy, krokve těchto vikýřů sahají až na vaznice umístěné vysoko pod hřebenem. Vaznice jsou z interiéru viditelné a nesou většinu váhy střechy.
„S majiteli jsme si přáli, aby uvnitř v podkroví byl co nejvíce otevřený prostor. Tak jsou obě hlavní vaznice pod hřebenem uprostřed krovu podepřeny šikmými sloupky, které tvoří vzpěry. Tyto šikmé vzpěry roznášejí váhu do stran k obvodovým zdem. Tím se prostor uvnitř opticky uvolnil,“ vysvětluje architekt a ukazuje na otevřenou část stropu poblíž pece, kde je v přízemí dřevěný sloup, na který v 1. patře navazují další dva sloupy podpírající vaznice pod hřebenem. Skvělé řešení, které spoluvytváří estetický a uměleckořemeslný charakter domu. Další samostatnou kapitolou k obdivu jsou doškové rákosové snopy ručně vázané k hustým střešním latím. Před utažením jsou ručně hutněné k sobě i do potřebného sklonu povrchu. „Celková síla došků je 40 centimetrů. Pod nimi je ještě směrem do interiéru doplněno mezi krokve 16 centimetrů minerální vlny. Střešní tepelná izolace má dohromady tloušťku 56 centimetrů. Krov je podbit prkny. Na prknech je nasponkovaná rákosová rohož a na ní jsou hliněné omítky v síle dvou centimetrů,“ upřesňuje architekt této ojedinělé stavby v obci Smolné Pece v nádherné krajině Jindřichovické vrchoviny nedaleko Karlových Varů.
Zdroj: Oldřich Hozman, Studio ARC
| Místo: | Smolné Pece |
| Plocha pozemku: | 3 215 m2 |
| Zastavěná plocha pozemku celkem: | 203,6 m2 (dům 134,9 m2, garáž 68,7 m2) |
| Užitná plocha obou podlaží: | 179,1 m2 (přízemí 98,3 m2 a patro 80,8 m2) |
| Architekt: | Oldřich Hozman, Studio ARC, atelier celostní architektury (www.arc.cz) |
Sdílet / hodnotit tento článek