V 19. století popsal poněkud excentrický britský ekonom William Stanley Jevons zajímavý paradox, který dnes hrdě nese jeho jméno. V časech průmyslové revoluce si totiž jako jeden z prvních povšiml, že výkonnější mechanické stroje nahrazující lidské ruce nebo například rychlejší přeprava železnicí, nečiní svět a život na něm jako celek o nic lacinější. Každá z adoptovaných novinek, která rychle vešla do módy pro svou efektivitu, se brzy stala natolik populární a rozšířenou, že omezené zdroje v součtu nakonec spotřebovávala rychleji, než jí předcházející neúsporné varianty.
Když levné uhlí začali používat všichni
Typickým příkladem, na němž svůj paradox vystavěl, bylo uhlí. Topivo, násobně výhřevnější než dřevo (a zabírající méně místa), mělo vést k tomu, že budeme paliv spotřebovávat méně. Jenže technologický pokrok přetavil užitečnou novinku v to, že nejrůznějších parních strojů a mašin a uhlí kaskádovitě přibývalo. Takže sice uhlí nahradilo dřevo, ale následně se stalo výrazně více konzumovaným zdrojem. Laicky řečeno, pokrokem v úsporách jsme se prošetřili k utrácení.
Byť je tahle interpretace jevu historicky poněkud vratká, setkáváme se s její praktickou demonstrací docela často i dnes. Stačí se jen podívat na noční oblohu, kterou povětšinou nemáme šanci vidět. Kvůli ozáření, přesvětlení hvězdné oblohy světelným smogem, který podobně, jako smog z výfuků a komínů, leží nad lidskými sídly napříč celým světem. Jak je to možné? Inu, když se na nárožích svítilo pochodněmi a lucernami, a později plynovými lampami, byla to dost drahá zábava. To reformovala až elektřina. A že to jde i levněji nás poučily technicky pokročilá LED světla.
Spása nebo zkáza? Pokrok má dvě tváře
Nyní můžeme svítit o dost levněji a efektivněji. Vlastně, můžeme svítit tak lacině a dostupně, že můžeme svítit prakticky všude, klidně celou noc. Nejde jen o podsvícení koridorů nočních ulic, dopravní značení. Prosvěcujeme celé bulváry, sportoviště, máme neonová světla reklam… svítíme levně všude. A touhle „úsporou“ utrácíme. Jen v USA vyjde nadbytečné noční osvětlení na 2,2 miliard dolarů finančních ztrát ročně, a Evropa tento trend zdatně následuje. Kdyby naopak bylo noční světlo drahé, města by asi zbytečně nikdo přesvětlovat nechtěl.
Problém pochopitelně není jen v útratách plynoucích z pomyslných úspor. Zatímco „noční světlo“ dosahuje jasu kolem 0,25 luxů, „denní světlo“ má kolem 100 000 luxů. Takový je přirozený stav věcí. Tím, že jej osvětlením narušujeme, škodíme všem živočichům, kteří kolem nás v noci aktivují.
Na vině přitom nejsou jen domácnosti. Ty se na světelném znečištění podílí přibližně 9 %. A není třeba zle zahlížet ani na pro bezpečnost provozu potřebné nasvícení nočních vozovek (12 %). Nejvíce odpadního světla produkují komerční osvětlení (36 %) a veřejná sportoviště (32 %). A právě ty by mohly na světelné bilanci mnoho změnit, a navrátit noci její kouzlo. A je to i cesta, jak ušetřit. Německá a rakouská města už o tom ví své.
To, že svítíme levně, ještě neznamená, že tím šetříme. A současně tím nenápadně poškozujeme životní prostředí. Tma totiž svědčí mnoha životním formám, včetně nás samotných, když spíme.
Sdílet / hodnotit tento článek