To může dramaticky snížit trvanlivost dřevěných konstrukcí ve skladbě, snížit účinnost tepelné izolace, případně způsobit zatékání kondenzátu do interiéru apod.
Ve větrném počasí může vzduch naopak proudit z exteriéru do interiéru, a tím způsobit pronikání chladného vzduchu, aniž je otevřené okno, dále ochlazování povrchu konstrukcí a s tím spojenou případnou kondenzaci vlhkosti. V extrémních případech se může stát, že takový interiér – například podkroví, kde jediná vzduchotěsnicí vrstva je špatně slepená fólie – nelze ani vytopit na požadovanou teplotu.
Ve skladbách šikmých střech difuzně uzavřených je vzduchotěsnicí vrstva tvořena obvykle fólií, která plní zároveň funkci parozábrany, ve skladbách difuzně otevřených je vzduchotěsnicí vrstva tvořena stavební deskou, která tvoří funkci parobrzdy. Často se používá dřevoštěpková deska OSB.
Parotěsnicí vrstva z tenké plastové fólie neměla být jedinou vzduchotěsnicí vrstvou ve skladbě střechy nad využívaným a vytápěným podkrovím. To mimo jiné pro vytápěné trvale obývané prostory v podstatě diskvalifikuje např. tříplášťové střechy, kde je parotěsnicí vrstva tvořena z plastové fólie a tepelná izolace je od pojistné hydroizolace – nejčastěji také z fólie – oddělena větranou vzduchovou vrstvou.
Kvalita vzduchotěsnicí vrstvy se prověřuje zkouškou průvzdušnosti obálky budovy, tzv. Blower-door testem. Průvzdušnost obálky domu jako celku musí být dle požadavků platné ČSN 73 0540-2 prakticky nulová, tedy menší, než je odchylka měření metody, kterou se stanovuje.
Sdílet / hodnotit tento článek