Cesty na pozemku patří mezi často uvažované varianty, od kterých se design odvíjí. U jednoduchých cest najdou své uplatnění klasické kostky, dlaždice, umělý kámen nebo zatravňovací dlaždice. Pro klikaté cesty se doporučují dlažební kostky, takzvané kočičí hlavy. Pevných a odolných cest z dlažebních kostek lze docílit, pokud se kostky pečlivě pokládají do směsi písku a cementu a stejná směs se vsype mezi vzniklé spáry. Po dokončení se cesta důkladně pokropí a po vyschnutí cementopísková směs dokonale ztvrdne.
Kombinovat lze různé materiály, přírodní kámen, dřevo nebo staré cihly, používá se i štěrk, písek nebo oblázky. Založení cesty z drobnějších materiálů, jakou jsou štěrk, oblázky či kůra, by měl předcházet výkop zemin, odstranění drnů a položení černé izolační folie, která zabrání prorůstání trav a plevele. Teprve na tuto fólii lze vysypat zhruba sedmicentimetrovou vrstvu kůry, oblázků nebo štěrku. Vysypávané cesty bychom měli používat v místech, kde není třeba v zimě shrabovat sníh.
Dlažba v mnoha variantách
Realizace chodníků z pevných materiálů, jakou jsou cihly, zámková dlažba, betonové dlaždice nebo přírodní a umělý kámen, jsou pracovně i finančně trochu náročnější. Na druhou stranu jsou tyto chodníky přirozeně mnohem odolnější než cesty ze sypkých materiálů a vydrží v dobrém stavu o poznání déle. Jednou z nejvíce trvanlivých variant jsou zámkové a betonové dlažby. Objevují se v široké škále tvarů, barev a rozměrů. Dlažební systémy bývají doplněny i nejrůznějšími tvarovými díly. Konkrétní volba záleží na vkusu každého uživatele a také na stavebním rozpočtu. Betonová dlažba v přírodním šedém provedení bývá zpravidla levnější, za barevné modifikace si musíte připlatit. Pokud nebude dlažba nadměrně namáhána, mohou být použity dlažební kostky vysoké 4 nebo 6 cm.
Bude-li zatěžována autodopravou, je nutné naplánovat kostky nejméně 8 cm vysoké. Stabilnější je zámková dlažba, neboť její pevnost je zvýšena do sebe zapadajícími výstupky a kapsami. Krásná je například kabřincová dlažba ze zvláštních, ve vysokém žáru pálených cihel nebo kamenné dlažební kostky či kámen v původní neopracované podobě. Používají se i dlažby z velkoplošných, většinou betonových dlaždic s nejrůznější povrchovou úpravou. Počínaje obyčejným šedým betonem přes beton barvený až k dlaždicím s povrchem z vymývaného betonu, který zdůrazňuje strukturu malých oblázků. K dostání jsou i dlaždice řezané z přírodního kamene. Výška dlažby umožňuje její využití jak pro středně náročný provoz, tak i pro plochy s větším zatížením. Své využití najde jak na soukromých prostranstvích, tak i ve veřejném sektoru.
Ražený beton - imitace dlažby
Využít lze i technologie raženého betonu a ražené dlažby. Je ovšem relativně drahá, vyhovuje pouze určité skupině lidí a doporučení se zpravidla dává spíše státní správě (oprava komunikací, vjezdů, historických náměstí atd.). Je třeba počítat s tím, že základem je litý vyztužený beton, který se chová poměrně nestandardně, vždy v závislosti na podnebí a na daném podkladu a v domácích podmínkách jej budeme pouze s námahou rozebírat či opravovat. Má zcela jistě své výhody, třeba na dojezdu autobusových zastávek, na nájezdových rampách či na plochách v okolí bazénu.
Nicméně existují i varianty pro univerzální „domácí“ použití – nejčastěji to bývá dekorativní ražený beton a dekorativní ražené omítky, kde dekory různých druhů kamene, břidlice či dřeva výborně ladí k trávníkům, záhonům, stromům a zeleni. Kromě atraktivního vzhledu se tady uplatní i fakt, že povrch neklouže, je bezpečný a téměř bezúdržbový. Systém zpravidla doplňuje i dekorativní ražená omítka, oblíbené jsou hlavně dekory různě skládaných kamenů.
Další využití se nabízí u schodů, jež mohou být vytvářeny opracováním částečně zralého betonu do požadovaného tvaru. Povrch betonu se tvaruje pomocí raznic do podoby přírodního kamene, betonové, žulové či kamenné dlažby, popřípadě do podoby barevných dřevěných desek. Betonová směs je zušlechtěna speciálními plastifikátory a povrch příměsí minerálního barevného prachu, který po zalakování a zatvrdnutí vytvoří vodotěsnou, nesavou glazuru.
Technologie se dá aplikovat i na již existující betonové povrchy. Běžně se používá takzvaný set raznic, které se skládají z několika druhů, jež do sebe navzájem zapadají a doplňují se. Raznice jsou vyrobeny ze speciálního polymeru, jsou lehké a odolné, některé z nich jsou i ohebné.
Enviromental design
Z výčtu možností zaměřených pouze na rodinný dům, který není, ani nemůže být úplný, je patrné, že design má ve stavebnictví své pevné místo a je i nadále neoddělitelným spojencem dobré architektury. V současné době dokonce v podobě, která se odborně nazývá environmental design, jež se pohybuje mezi architekturou a volným výtvarným a sochařským uměním.
Na rozdíl od tradičního industrialdesignu, který není vázán místem, je vždy ovlivňován svým okolím. Zpravidla slouží praktickým účelům, ale nejdůležitějším faktorem je estetická funkce. Své uplatnění nachází jak ve volné přírodě, tak v urbanizovaném městském prostoru. Vytváří nový svobodný architektonický prostor, který by měl ve spojení s přírodou regenerovat naše civilizací unavené smysly a celkově kultivovat prostředí, ve kterém žijeme.
Sdílet / hodnotit tento článek