Důležité je zachování kvality prostředí
Problematiku osvětlení a oslunění staveb řeší vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Předepisuje však zajištění normových hodnot pro denní osvětlení pouze pro obytné a pobytové místnosti. V případě zastínění FVE umístěné na střeše budovy z ní tedy nelze vyjít. Ani žádný další právní předpis v současnosti nestanovuje limity pro zastínění technologických zařízení, včetně FVE.
Základ pro řešení zastínění FVE sousední stavbou však najdeme ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která upravuje rovněž požadavky na vzájemné odstupy staveb. Ta uvádí základní pravidlo, podle něhož musí vzájemné odstupy staveb splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu.
Soud: úřad musí zohlednit zachování kvality prostředí při posuzování odstupových vzdáleností
Přímo problematikou zastínění solárních panelů se zabýval Krajský soud v Ostravě v rozsudku, který se týkal umístění novostavby rodinného domu k hranici pozemku. Na sousedním pozemku se přitom již nacházela stavba rodinného domu s garáží, na které byly umístěny solární kolektory určené na ohřev vody a přitápění rodinného domu. Vlastník sousedního pozemku navíc na solární kolektory čerpal dotaci z dotačního programu „Zelená úsporám“, v němž se zavázal, že budou kolektory celoročně osluněny po dobu 11 let.
Ačkoli vlastník sousedního pozemku jako účastník územního řízení namítal zastínění solárních kolektorů, stavební úřad jeho námitkám nevyhověl, protože žádný právní předpis nestanovuje limity pro zastínění technologických zařízení. Navíc byl záměr novostavby rodinného domu v souladu s územním plánem, který zde umístění staveb pro bydlení předpokládal.
Krajský soud dal nicméně následně sousednímu vlastníkovi zapravdu, a to s odkazem na požadavek zachování kvality prostředí, který musí být zohledněn při posuzování odstupových vzdáleností všech druhů staveb. Stavební úřad tak měl dle krajského soudu povinnost při posouzení dostatečnosti odstupové vzdálenosti mezi novou a stávající stavbou přihlédnout k dopadům realizace stavby na provoz, respektive oslunění solárních kolektorů na sousední nemovitosti.
Pokud tedy vznese sousední vlastník námitku ohledně zastínění solárních panelů, je podle krajského soudu nutné zohlednit také komplexní dopad umísťované stavby na sousední pozemky. Kupříkladu je nutno přihlédnout i k tomu, zda pozemek, na kterém má stavba vzniknout, umožňuje její jiné situování a zda jsou s touto změnou umístění spojeny náklady. Dále musí stavební úřad posoudit proporcionalitu, tedy přiměřenost mezi zásahem do práv sousedního vlastníka, který při užívání svého rodinného domu využívá sluneční energie, a zásahem do práva stavebníka užívat svůj pozemek, který je pozemkem určeným pro výstavbu rodinného domu. Takový postup lze ostatně dovodit i přímo ze stavebního zákona, který stanoví, že každý, kdo žádá o umístění stavby, je povinen být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb.
Jednoduše řečeno, stavební úřad se musí na základě námitky souseda – vlastníka FVE – zabývat tím, zda je možné upravit umísťovaný projekt tak, aby se vyloučilo či alespoň zmírnilo zastínění solárních panelů. V řadě případů taková úprava projektu možná bude a bude možné bez větších obtíží přistoupit kupříkladu k posunutí novostavby dál od hranice pozemku nebo jejímu částečnému zmenšení či snížení.
Nesporně se však vyskytnou i případy, kdy s ohledem na stísněné podmínky a malou výměru pozemku žádné jiné řešení nebude přicházet v úvahu. V takovém případě bude muset stavební úřad posoudit přípustnost stavby a zachování kvality prostředí podle konkrétních okolností případu. Nepochybně se však bude muset námitkami sousedního vlastníka řádně zabývat a nemůže je odmítnout pouze z důvodu, že platná právní úprava nepředepisuje limity pro oslunění či zastínění solárních panelů. Výsledné řešení pak bude muset stavební úřad se zohledněním všech výše uvedených kritérií řádně odůvodnit.
Zásada “kdo dřív přijde, ten dřív mele” neplatí vždy
Přes rostoucí počet střešních FVE v rámci obytné zástavby doposud zákonodárce nijak specificky neupravil požadavky na oslunění a zastínění solárních panelů zástavbou na sousedním pozemku. V praxi je tedy nutné nadále vycházet z obecných požadavků na výstavbu, konkrétně z požadavku na zachování kvality prostředí při posuzování odstupových vzdáleností staveb.
Z platné právní úpravy ani ze soudní judikatury aktuálně nevyplývá jednoznačný závěr, koho práva mají mít v konkrétním případě přednost. Nelze tedy říct, že by vždy platila zásada „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ zvýhodňující vlastníka již existující FVE. Rovněž ani nelze říct, že by měla v každém případě převážit práva stavebníka, který chce využít svůj pozemek k výstavbě v souladu s územním plánem. Jednoznačně však lze říct, že je práva obou sousedních vlastníků vzájemně poměřovat a vyvažovat, což je právě úkolem stavebního úřadu v rámci řízení o umístění stavby. Ten by měl na základě vznesených námitek řádně posoudit požadavek na zachování kvality prostředí a zvážit i možnost úpravy projektu způsobem, který bude vůči právům sousedního vlastníka FVE šetrnější.
Sdílet / hodnotit tento článek