Jednopokojový příbytek se nachází v dvoupodlažní budově v historickém centru města. Původně byly uvnitř domu dva velkorysé byty pro rodinu a služebnou. Vnitřní prostory prošly bohužel v sedmdesátých letech drastickou přestavbou. Výsledkem byly čtyři maličké byty na každém z poschodí.
Když architekti zavítali do bytu poprvé, přivítalo je klasické bydlení pro starou paní. Interiér tvořila jediná místnost, která byla bez nadsázky vyšší než širší. Sytě žluté stěny doplňoval oprýskaný dřevěný nábytek a tmavě hnědá podlaha, díky které byt působil jako klaustrofobický komín. Úkolem pro architekty bylo přetvořit nevyhovující prostor v moderní domov, který by respektoval historický charakter bytu.
Nezbytné bylo vyřešit funkční dělení společenské zóny, výrazně navýšit kapacitu úložných prostor a najít vhodné místo pro spánek. To vše tak, aby mohli byt pohodlně obývat dva lidé. Protože největší devizou byl zvýšený strop, řešení kombinace obytné části a ložnice se nabízelo samo.
Výška 3,7 metru umožnila prostor rozdělit pomocí atypického mezipatra vyrobeného na míru. Situována sem byla ložnice, pod kterou vznikl dostatečně velký průchozí prostor. Vešla se sem nejen koupelna, ale také originálně řešená šatna, kterou kryje průsvitný závěs z lehkého textilu.
„Zbylou část přízemí jsme pojali jako spojenou multifunkční zónu. Obyvatelům slouží jako společenský pokoj. K dispozici je zde velká rozkládací pohovka v krémové barvě, na které může přenocovat návštěva. Vedle ní je pracovní kout se stolem. Na improvizovanou kancelář navazuje kuchyňský kout oddělený malým jídelním stolkem s barovými židlemi,“ přibližuje řešení architektka Eva Czerna z ateliéru 3XA.
Protože je byt skutečně malý, rozhodli se architekti pro světlé a jasné barvy. Podlaha je ze světlého masivního dřeva, zdi i strop jsou vymalovány čistě bíle. Jedinou výjimkou je stěna natřená na černo, jež pomáhá prostor opticky odlišit a vnáší do něj dynamiku. Nábytek a veškeré zařízení bylo vyrobeno na míru z OSB desek. „Jsou levné, světlé a vypadají zajímavě i bez povrchové úpravy,“ vysvětluje volbu materiálu autorka návrhu.
Původně měla barvu desek oživit stěna z obnažených cihel. „Když jsme odstranili výmalbu, zjistili jsme, že cihly nejsou v dobré kondici. Rozpadlé kusy jsme opravili a zbylé nedostatky raději ukryli pod bílým nátěrem.“ Jako koření slouží v interiéru barevné akcenty. Jde jen o několik kousků nábytku, třeba hořčicově žlutý potah křesla, černé polštáře a dvojici lustrů nad jídelním koutem.
Ve snaze opticky zvětšit plochu bytu, se polští architekti odhodlali k nezvyklé taktice. „Do jedné ze stěn jsme nechali instalovat slepé dveře, které nevedou nikam. Jejich účelem je pouze navození dojmu, že se za nimi ukrývá další místnost,“ dodává Ewa Czerna.
Sdílet / hodnotit tento článek