Přistupovat k projektům jinak, nenechat se omezovat nabídkou standardních řešení. Nápady hledat out-of-the-box, mimo běžný rámec toho, co by se nadneseně dalo považovat za bariéry ocelových a svorníkových stěn. To vše se samozřejmě lehko řekne, zní to hezky. Ale stát se skutečně průkopníkem? To si nyní vyzkoušela architektonická kancelář Cairn, která si ve Velké Británii vydobyla primát použitím tzv. nízkouhlíkového betonu.
Zakázka, na kterou s tímto novým stavivem – kterému se předvídá velká budoucnost – přitom nebyla svými parametry na první pohled nějak zásadní. Šlo o rekonstrukci a přístavbu domu ve východním Londýně, ve čtvrti Hackney. I to však bylo součástí plánu architektů. Těch sedmdesát metrů čtverečních na domě z viktoriánské éry skutečně nebylo nějak objevně mimořádných. Byla to vlastně docela obyčejná rekonstrukce.
Takových, jakých se v celé Anglii ročně odehrají tisíce. Ale protože při nich není využíván nízkouhlíkový beton, je emisní bilance takových „tuctových“ projektů o dost vyšší, než by vůbec musela být. O tom, jaká je národní uhlíková stopa stavitelství totiž zpravidla nerozhodují objemné zakázky – stavby dálnic, nákupních center nebo mrakodrapů – ale právě tyhle mnohačetné maličkosti, které se odehrávají každý den, celý rok, po celé zemi.
Slušelo by se tedy říkat Zemi, protože s oním nízkouhlíkovým betonem by bylo možné snížit celkové globální emise oxidu uhličitého o dvě procenta. A to rozhodně není zanedbatelné.
Beton, jehož váha neleží v emisích
Co je to tedy onen nízkouhlíkový beton, s nímž architekti pracovali? Jedná se o tzv. vápenocementový kalcinovaný jílocement, známější pod zkratkou LC3. A zajímavý je tím, že při jeho výrobě vzniká o 30 % až 40 % méně oxidu uhličitého než při standardní výrobě portlandského cementu. Ekologičtější cement znamená ekologičtější beton.
V jeho důsledku si tak klient – ekologicky uvědomělý majitel starého domu v Hackney – dopomohl k rekonstrukci, jejíž dopad na životní prostředí skoro o polovinu nižší, než kdyby se pracovalo s konvenčním betonem, ocelovými rámovými konstrukcemi a sádrokartonem.
Bez betonu i bez plastů. Stavěli z použitých cihel, místního dřeva a hlíny. Z materiálů z druhé ruky postavili krásné bydlení
přečíst článekCelý ten skromný projekt tak demonstruje, že lze renovovat a rozšířit viktoriánský dům, s výrazně sníženým dopadem na životní prostředí. Což je něco, co potřebovala slyšet celá Anglie, a zapadnout by to nemuselo ani v Česku.
Ale zpět k projektu: odvíjel se od situace dvoupodlažního řadového domu o rozloze 77 metrů čtverečních, který se nachází v hustě obydlené ulici bez aut, kde zaujímá stísněný pozemek bez zahrady, pouze s tenkým pruhem venkovního prostoru. Výchozí stav se dal vzhledem ke stáří i umístění předvídat: tmavý, stísněný, nehezký.
Udržitelnost v každé etapě
Úkolem architektů pak bylo pracovat s tím, co zde bylo, a navrhnout co nejudržitelněji prostřednictvím opětovného využití a změny účelu stávajících prostor a materiálů to, co by odpovídalo moderním standardům. Cílovou metou bylo vytvořit útulnou novou kuchyni pro jejího majitele, který je mimochodem šéfkuchař s praxí v udržitelném zemědělství.
První kroky se, alespoň na papíře, daly odtušit. Individuální přístup, při němž by rekonstrukce a přístavba přidala do domu světlo a prostor. Tady už se ale začalo od konvencí a zažitých řešení pomalu ustupovat. Pro podlahovou desku s rámem z tvrdého dřeva, který se rozpíná mezi cihlovými pilíři viktoriánské stavby, totiž architekti z Cairn navrhli užití onoho LC3 materiálu.
Nejprve se o tom tedy museli poradit se statiky z firmy Structure Workshop. A s jejich dopomocí pak rozpracovali projekt tak, že na rozdíl od toho, co by se považovalo za standardní, používali v přístavbě ocel jen velmi střídmě. Prakticky tvoří podepírající stávající cihlové patky a záklopové desky v klíčových šroubových spojích (což předjímá sekundární rozebíratelnost).
Přímé zásahy do starých částí domu byly spíše zřídkavé, i proto, že klient explicitně zmínil strategii opakovaného použití. Tam, kde to šlo, se pracovalo s použitelnými původními prvky. Ty jednotlivé zásahy byly spíše a nenáročné, selektivně využívající to, co zde bylo nalezeno. Takto se například v rámci domu přesunul starší kombinovaný kotel. To vše bylo doplněné o energeticky úsporné strategie, jako jsou okna s dvojitými skly.
Kde bylo nutné použít nové materiály, přidrželi se architekti palety staviv ve formátu „bio“. Tedy konopný beton, korek, dřevovlákno, dřevěná vlna a vápenná omítka. A tam, kde to bylo možné, byly vynechány vrstvy obložení, čímž byla odhalena konstrukce a rámy, takže nová dřevěná konstrukce z tvrdého dřeva nyní tvoří klíčovou vizuální součást přízemních prostor. Jedno doplňovalo druhé. Kde byly použity/instalovány desky, tam jako izolace byla použita prodyšná dřevovláknitá vlna zakončená vápennou omítkou.
Když stavba baví i klienty
Aspektem realizace, který se vyplatí zmínit, bylo aktivní zapojení klientů. Sami – pod dozorem stavitele – odlévali dřevěné rámy stěn z konopného betonu. Při něm se pak rozhodli nespoléhat na elektrické nástroje, a pracovali ručně. To pak vlastně inspirovalo k názvu celého projektu: Dům vystavěný mnoha rukama. Architektů, inženýrů, zhotovitelů.
Výsledkem pak je oproti původní verzi nepoměrně vzdušný dům, s hřejivými a zemitými texturami, kde se prolíná staré s novým a oslavuje patinu času. Při té nápadité rekonstrukci přízemí se nová prostorná kuchyň stala novým srdcem domu. Podlaha byla o něco snížena, aby se zlepšila výška, a prostor těžil z lepšího propojení s obývacím pokojem, jasnějšího výhledu a přístupu do venkovních prostor. V patře došlo k výraznému zlepšení díky renovaci domácí pracovny, která má nyní přístup na malou střešní terasu.
V přízemí se nyní nenachází žádné vnitřní dveře (kromě dveří do koupelny), které by ubíraly z pracně vydobytého prostoru. Upřednostněna byla otevřenost, vizuální propojení a neblokovaný prostup světla.
Beton vyrobený pomocí LC3 vypadá jako běžný beton, míchá se a lije stejným způsobem a nevyžaduje žádné zvláštní školení stavebních postupů. Technologie LC3 byla vyvinuta ve Švýcarsku, a nese v sobě velmi slibný potenciál ke snižování emisí uhlíku v celém stavebním průmyslu. Ne nutně na velkoformátových zakázkách, ale klidně i na těch nejmenších. Protože právě z pozice těch drobností se dá přispět ke změně nejvýrazněji.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House Made By Many Hands |
| Typ projektu: | rekonstrukce a rozšíření |
| Architektonické studio: | Cairn |
| Lokalizace: | Hackney, Londýn, Velká Británie |
| Projektový tým: | Kieran Hawkins, Riccardo Bela |
| Strukturální inženýring: | Structure Workshop |
| Dodavatelé materiálu: | Xylo |
| Dodavatel stavby: | David Sheard Ltd |
| Klient: | Dora Taylor a Danny Hubbard |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Rozloha užitné plochy: | 70 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek