Pokud tento dopis přišel i vám, stali jste se vyvlastňovanými. Nevěšte však hlavu a vzpomeňte si na přísloví „žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří“. Poté si zkuste představit v konkrétních obrysech, jak má veřejně prospěšná stavba vypadat, v jaké míře a jak má zasahovat do vašeho pozemku. Pak se zamyslete také nad tím, jakou byste si představovali za tento zásah finanční náhradu.
Jakmile budete mít výše uvedené rozmyšlené, doporučuji vám přečíst si tento (i na něj navazující) článek, kde vám bude vyvlastnění a vyvlastňovací řízení zasazeno do kontextu, budou popsány zásadní momenty celého procesu, při nichž máte zpozornět, a slabá místa vyvlastnitele, kterých lze využít.
Podstata vyvlastnění a jeho ústavní podmínky
Úvodem je k vyvlastnění třeba říci, že je snad hned po trestech ukládaných v trestním řízení největším možným zásahem, kterého se na vás může stát dopustit. Zákonodárce si byl daného vědom, a tedy (i s přihlédnutím ke zkušenostem z minulého režimu, který si s vlastnickým právem nedělal příliš starostí) stanovil proces vyvlastnění dosti formálním a pro vyvlastnitele i vyvlastňovací úřad náročným. Soudní praxe přitom jakékoliv vybočení z tohoto přísného procesního rámce (které mohlo zasáhnout do práv vyvlastňovaného) netoleruje.
Dle ústavy je možné k vyvlastnění přistoupit pouze tehdy, (1) je-li to ve veřejném zájmu, (2) na základě zákona a (3) za náhradu. Všechny tyto podmínky – blíže konkretizované v zákoně o vyvlastnění (dále jen „ZoV“) a liniovém zákona (dále jen „LZ“) – přitom musí být naplněny současně. Ve stručnosti si tedy popíšeme, co se těmito ústavními podmínkami míní a jaký mají praktický dopad.
Podmínka veřejného zájmu uvedená pod bodem (1) je dost obecná, nicméně lze si ji přiblížit tak, že zájem na vybudování veřejně prospěšné stavby musí nutně převážit nad zájmem na zachování dosavadních práv vyvlastňovaného.
Dané tedy bude jistě splněno v případě, kdy vyvlastnitel míní zřídit věcné břemeno na kousku pole, které jeho vlastník dlouhodobě neužívá, a to za účelem toho, aby se tam jednou za pár let mohlo vylít protipovodňové opatření, které zabrání pravidelným povodním dotčené obce.
Na druhou stranu tato podmínka určitě nebude splněna, jestliže jednotlivec (v jehož zájmu vystupuje ČEZ Distribuce) míní zřídit elektrickou přípojku ke své zahradní pergole, kdy za tímto účelem musí být odstraněny stavby třetích osob.
Rozhodujícím měřítkem zde tedy jednoduše řečeno je to, nakolik je účel vyvlastnění veřejně prospěšný – jak širokému okruhu osob a nakolik může pomoci – a oproti tomu, kolik osob a jak moc na to „doplatí“.
Podmínka zákonnosti uvedená pod bodem (2) nám říká, že se celý proces musí odehrát v souladu se zákonem. Zde tedy zejména se ZoV a LZ, jejichž pravidla si popíšeme dále. Povinnost náhrady vyvlastňovaného plynoucí z bodu (3) je taktéž možné vnímat jako vymezení se vůči zkušenosti z bývalého režimu, během něhož byl lidem často odnímán majetek bez (adekvátní) náhrady.
Aby byl tedy vyvlastňovaný spravedlivě kompenzován, musí za vyvlastnění dostat náhradu ve výši vycházející ze znaleckého posudku. V případě převodu vlastnického práva k vyvlastňované nemovitosti pro účely některých liniových staveb se pak dokonce tato částka (povinně) násobí koeficienty 1,5 či 8, pokud s tím vyvlastňovaný souhlasí dříve, než započne vyvlastňovací řízení.
Zákonné podmínky vyvlastnění
Úvodem ZoV jsou pak veškeré výše uvedené ústavní podmínky vyvlastnění blíže konkretizovány a rozvedeny. Dozvíme se zde mimo jiné, že účel vyvlastnění musí v konkrétním případě vyplývat ze speciálního zákona – stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích, energetický zákon, vodní zákon, horní zákon aj.
Dané přitom může mít na věc zásadní vliv, neboť v těchto speciálních zákonech se dozvíme, že musí být naplněny další podmínky (kupříkladu dotčené území musí být zaneseno v územním plánu jako plocha pro vyvlastnění), nebo stavba, pro kterou je vyvlastňováno musí mít jisté vlastnosti či parametry (kupříkladu se musí jednat o místní komunikaci I. třídy, stavba energetické infrastruktury musí mít určitý výkon). Nejednou se přitom stane, že vyvlastnitel tyto podmínky plynoucí ze speciálních zákonů nesplní a vyvlastnění „na tom padne“.
Další zákonná podmínka se týká minimalizace rozsahu vyvlastnění, a to co do plochy, kterou míní vyvlastnitel vyvlastnit, ale i co do formy vyvlastnění. Vyvlastněním nemůže být postižen pozemek či jeho část, která objektivně není pro účel vyvlastnění nutně potřebná. Postačí-li přitom pro účel vyvlastnění zřízení věcného břemene, nemůže se vyvlastnitel domáhat odejmutí vlastnického práva. Jednoduše řečeno, bylo-li by možné, aby vyvlastňovaný užíval dotčenou část pozemku i po realizaci veřejně prospěšné stavby, pro kterou se vyvlastňuje, neměla by být vyvlastňována, případně by na ní mělo být zřízeno pouze věcné břemeno.
Zákonodárce v zákoně myslel i na případy, kdy v důsledku vyvlastnění některého pozemku či jeho části, se vyvlastňovanému znemožní či znesnadní užívání jiných jeho nemovitostí. V takovém případě může vyvlastňovaný navrhnout, aby se vyvlastnění vztahovalo i na tyto další nemovitosti. Je totiž jasné, že pokud mi veřejně prospěšná stavba zatarasí přístup k mým jiným nemovitostem, tak poté pro mě nemá jejich vlastnictví smysl. Měl bych tedy být kompenzován.
V pokračování tohoto článku si řekneme více o jednotlivých fázích celého procesu vyvlastnění, a to se zaměřením na zásadní momenty, při nichž máte zpozornět a případně hájit svá práva pomocí námitek odkazujících kupříkladu i na nesplnění výše uvedených ústavních a zákonných podmínek.
Nenechte si ujít nic z budoucího obsahu na ESTAV.cz a aktuvijte si týdenní mailový zpravodaj zdarma. Každé pondělí od nás dostanete přehled nového obsahu na ESTAV.cz.
Sdílet / hodnotit tento článek