Kanalizace, vodovod, plynovodní řad, elektřina nebo internetové spojení. To všechno jsou věci, které v běhu dní ani nevnímáme. Fungují-li, považujeme to za samozřejmost. Na jejich existenci si vzpomeneme, až když neteče voda, nesvítí světla, zapáchá kanalizace. Politickým zástupcům se u sítí – tedy nepříliš vzhledných trubek nebo kabelů schovaných pod zemí špatně fotí. Málo kdo ve vedení měst inženýrským sítím skutečně rozumí.
Funkce stálého městského inženýra u nás není prakticky nikde zastoupena. To však neznamená, že by nebyla potřebná. Správci sítí mají informace jen o svých vedeních. Koordinace sítí a jejich koncepce ve městě je ale zcela zásadní pro technicky správné i ekonomické fungování města jako organismu.
„Odborník s kvalifikací městského inženýra je zastoupen například na odboru výstavby v Ostravě nebo v příspěvkové organizaci statutárního města Ostravy MAPPA - Městský ateliér prostorového plánování a architektury. Jedná se o hlavní koncepční pracoviště Ostravy v oblasti architektury, urbanismu a tvorby města. Jeho úkolem je práce na rozvojových a urbanistických projektech a kultivace veřejného prostoru v Ostravě,“ doplňuje doc. Ing. et Ing. František Kuda, CSc., Prorektor pro rozvoj a investiční výstavbu Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, který se v ČKAIT otázce městského inženýrství věnuje dlouhodobě. Městské inženýrství je (podobně jako městský urbanismus u architektů) součástí studia stavebního inženýrství a oboru autorizace ČKAIT.
O plánování měst jsme si povídali s Ing. Petrem Hrdličkou z Ateliéru městského inženýrství, autorizovaného inženýra:
V čem je městský inženýr městu prospěšný? Co je náplní jeho práce?
Myslím, že v první řadě potřebujeme rozlišit, zda mluvíme o městském inženýrovi jako o osobě s profesní odborností městského inženýrství, nebo o městském inženýrovi jako pozici v nějakém konkrétním městě. S městskými inženýry (odborníky specialisty) přichází město a jeho představitelé do styku v rámci nejrůznějších projektů, od územního plánu obce, přes různé územní studie po konkrétní projektové dokumentace. Většina architektonických kanceláří zpracovávajících zakázky, má ve svých týmech městské inženýry, kteří se podílejí na celkové koncepci návrhu.
Přímo ve městech jsem se dosud s pozicí městského inženýra nesetkal. V některých (zejména velkých) městech mají člověka, který má v rámci nějakého odboru nebo oddělení rozvoje na starosti agendu technické infrastruktury. To já bych ale „městským inženýrem“ nenazval. Pokud by totiž měla mít pozice městského inženýra smysl, měla by být koncipována podobně jako pozice městského architekta.
Jak konkrétně spolupráce s městem a na územních plánech probíhá?
Problémem spolupráce městského inženýra v průběhu zpracování územních plánů s městem často je, že na městě nemá partnera, s nímž by mohl problematiku městské infrastruktury řešit. Z oblasti městského inženýrství je obvykle široce diskutována s představiteli města i místní odbornou veřejností pouze problematika dopravy, u technické infrastruktury bývají partnery k diskusím správci jednotlivých systémů. Ti mají sice velmi podrobné podklady a znalosti svého systému, ale chybí jim odstup a celkový pohled. Konečná koordinace tedy bývá v rukou městského inženýra ze zpracovatelského týmu.
Zdroj: AdobeStock - andreysha74
Jaký je rozdíl v práci městského inženýra a městského architekta. Vidíte ve městě prostor pro obě profese? Jak by měla by probíhat jejich spolupráce?
Pozice městského architekta má ve městech dlouholetou tradici a přesto, že k ní různá města přistupují v různé formě (od specializovaného koncepčního pracoviště po externího architekta), v principu je náplň práce městského architekta jasná a téměř nikdo o jeho potřebě nepochybuje. Všichni si uvědomují nutnost celkové koncepce městské zástavby, potřebu kvalifikované oponentury pro zpracovávané architektonické a urbanistické zakázky, organizace a vyhodnocování architektonických soutěží a podobně. Pozice městského inženýra je naproti tomu nová a myslím, že si bude muset své místo teprve postupně vydobýt.
Prostor pro obě profese ve městě rozhodně vidím, dokonce si myslím, že nelze obě profese při plánování města od sebe oddělit. Není důležité, jak přesně by měla spolupráce městského inženýra a architekta probíhat. Důležité je, aby byla zahájena co nejdříve. Již při formulaci jednotlivých záměrů, při úvahách nad kapacitami a limity budoucí zástavby, při prvotních úvahách nad prostorovým řešením. Z mé zkušenosti by včasné angažování městského inženýra do procesu plánování ušetřilo mnoho komplikací, k nimž v průběhu přípravy (v horším případě při užívání) staveb dochází.
Co vidíte jako největší překážku pro zavádění pozice městského inženýra?
Těch překážek bude zřejmě více. Z mého pohledu se jedná o setrvačnost fungování samospráv, kde se představitelé často střídají. Přístup měst k infrastruktuře, která na nějaké úrovni všude funguje, je obvykle takový, že se o ni začnou zajímat, až když vyvstane nějaký závažnější problém. Je výjimkou, když se představitel města zajímá o fungování městské infrastruktury, nebo když jejímu fungování rozumí.
Těžko si pak může přestavit, jaký přínos by mohl pro město městský inženýr mít a jaké případné ztráty mohou plynout z jeho absence. A to je samozřejmě i důsledek toho, že se nám městským inženýrům nedaří význam své profese prezentovat, myslím ale, že se povědomí o významu městského inženýrství postupně zvyšuje.
Jaké vidíte priority, problémy a příležitosti v plánování měst?
Obrovským, byť zatím skrytým, problémem velkých měst je nekoordinované ukládání technické infrastruktury v kompaktně zastavěném území. Při různých opravách a rekonstrukcích se často staré rozvody neodstraňovaly a zůstávaly v zemi a nové se jim pak chaoticky vyhýbaly. Podzemí veřejných prostranství jsou totálně zaplněná a bez kompletní rekonstrukce celého prostoru již v ulicích prakticky nelze realizovat žádné nové vedení, o stromořadí ani nemluvě. Města (ale ani majitelé a provozovatelé sítí) však na kompletní rekonstrukce celých ulic a náměstí včetně podzemních vedení, nejsou organizačně ani investičně připravena. Může to být i tím, že za „uklizení“ podzemí nelze očekávat žádné kladné politické body, zatímco za dlouhé výkopové práce, ztížení přístupu k objektům a komplikaci dopravy se záporné politické body dají očekávat zcela jistě. Tato situace je časovanou bombou, která tiká v podzemí řady měst, ale zároveň je příležitostí pro nové udržitelné uspořádání technického vybavení.
Velkou prioritou se v posledních letech stala problematika hospodaření se srážkovými vodami a v letošním roce se dostává do popředí i energetické zásobování sídel a jednotlivých objektů.
Sdílet / hodnotit tento článek