„Nejvíc nesmyslů, ba idiotismů, slyší obraz na výstavě.“
Širší kontext světových výstav
Vezmeme to trochu šířeji. Než se dostaneme k českému národnímu pavilonu na Světové výstavě EXPO 2025 v Ósace, řekněme si něco k historii těchto výstav, i když nemám na mysli encyklopedický výčet dat. Spíše mne zajímá kdy, jak, nač, zač, proč a k tomu motto či stěžejní myšlenky a témata, které provázely ty důležitější z výstav. Jednotlivé výstavy byly prezentací dosažených úspěchů v té které době. V tomto duchu se pak odvíjely jednotlivé expozice nebo národní pavilony světových výstav. Jednalo se o prezentace technologií, dosaženého technického pokroku, vědeckých objevů. Zároveň prezentace umožnily ukázky kultury, umění a národní identity zemí. Touto cestou se však primárně posilovala obchodní a ekonomická spolupráce zemí, významných značek i společností v rámci globalizace trhů.
Světová výstava EXPO 2025 v Ósace. Foto: BoysPlayNice
O prvenství se hlásí Londýn, ale kdo ví
Jako první výstavu uvádějí dobové prameny Mezinárodní výstavu průmyslových prací v Londýně, která se konala v roce 1851. Probíhala ve slavném Křišťálovém paláci, což bylo synonymum pro obrovskou skleněnou stavbu, která do té doby neměla obdoby. Na ploše 92 000 m2 se shromáždilo více než 14 000 vystavovatelů. Autorem byl Joseph Paxton, zahradník, architekt a konstruktér. Budova s délkou 564 metrů a světlou výškou 39 metrů byla trojnásobkem katedrály svatého Petra. Tvrdí se, že zde bylo použito 293 tisíc skleněných tabulí. Nic podobného svět do té doby neviděl. Uvnitř byl dokonce ponechán vzrostlý strom. Palác vydržel do roku 1936. Na podobných principech byl postaven zámecký skleník v Lednici. Litinová nosná konstrukce nesoucí skleněný plášť se šupinovým překládáním pláště kleneb zastřešení. Systém skleníku měl předlohu řešení v Anglii, ale pozor, byl vytvořen v letech 1843 až 1845, tedy šest let před Křišťálovým palácem.
Tato výstava neměla oficiální motto, jak je tomu posléze u všech světových výstav, ale nosnou myšlenkou byla průmyslová revoluce, chcete-li „Dílna světa“ nebo „Průmyslová síla národů“. Návštěvnost za šest měsíců byla neskutečných 6 miliónů lidí.
Nicméně se uvádí, že první průmyslová výstava se konala ve Veltrusích v roce 1754 pod názvem Velký trh tovarů Království českého.
Světová výstava EXPO 2025 v Ósace. Foto: BoysPlayNice
Některá krása pominula, jiná zůstala
Tudíž můžeme říct, že Křišťálový palác byl jedním ze skvostů světových výstav, byť se nedochoval do dnešních dnů. Na světových výstavách však nalezneme spoustu světoznámých památek, které se dochovaly do dneška. Asi nejznámější je Eiffelova věž, která byla bránou a také symbolem Světové výstavy v Paříži v roce 1889 u příležitosti stého výročí Velké francouzské revoluce. Byť byla dlouhé roky částí veřejnosti nenáviděná, včetně úvah o zboření, nakonec se stala ikonou a symbolem Paříže i Francie.
Český pavilon v kontextu, pohled jihovýchodní. Foto: BoysPlayNice
Češi v konkurenci celého světa
Není nezbytné držet se při zemi jenom proto, že trendy světu diktovaly velmoci, které opanovaly světový obchod, dopravu po zemi, ve vzduchu, a hlavně na moři, včetně jejich kolonií a obchodních trhů s jinými kontinenty.
České i předešlé Československé pavilony měly vždy skvělé jméno na světových výstavách a díky skvělým architektům a nápaditým koncepcím se vždy předvedly v dobrém světle. Architektonické inovace a skvostné nápady, vynikající scénáře i režie obsahu stály za úspěchem prakticky každé světové výstavy, které se naše země účastnila. Počínaje výstavou EXPO 1933 v Chicagu s moderní architekturou od Kamila Roškota, přes EXPO 1939 v New Yorku, k legendárnímu pavilonu na EXPO 1958 v Bruselu od pánů Fořta, Vlčka a Požára. Hlavní téma této výstavy bylo „Pohled na svět: nový humanismus“, se zaměřením na propojení hodnot humanity s technologickým pokrokem. Mírové využití atomové energie zde symbolizovalo světoznámé Atomium. Zde se blýskla naše země prvním multimediálním divadlem na světě, skvělou Laternou magikou režírovanou Alfrédem a Emilem Radokovými a scénografem Josefem Svobodou. Zvučná jména Miloš Forman, Vladimír Svitáček, Ján Roháč, Jiří Němeček a herci Národního divadla ukázali světu unikátní poetiku představení s nevšední kombinací multimediální projekce v interakci s živými interprety. Zcela přelomové řešení tehdy uchvátilo celý svět.
Český pavilon v kontextu, pohled jihovýchodní. Foto: BoysPlayNice
Hozenou laťku je třeba udržet
Po takovém renomé se naše země opět předvedla na světové výstavě EXPO 1967 v Montrealu novátorským počinem zvaným KINOAUTOMAT autora Radůze Činčery, scénáristy Pavla Juráčka a režisérů Roháče a Svitáčka (osvědčené dvojice z EXPO 1958) s technickým řešením Jaroslava Friče. Podstata byla v možnosti ovlivnit promítaný příběh diváky dle pokynů průvodce, kterým nebyl nikdo jiný než Miroslav Horníček. Zde se vlastně světu představil první interaktivní film.
Takto se můžeme prokousávat spletitou historií světových výstav, a hlavně našich neopomenutelných úspěchů, které potvrdilo naše skvělé renomé jak v architektuře, tak v prezentaci našeho umu na poli hudby, výtvarného umění, gastronomie, techniky, vědy, architektury a dalších oborů. Dokázali jsme se neztratit i v době hluboké totality, před ní i následně po roce 1989. To není vzpomínání starých zbrojnošů na bitvy, které se odehrály jen v jejich fantazii, ale holá skutečnost. Ukázka, že i z mála lze vytěžit hodně, pokud existuje nápad, tradice a dobová kontinuita.
Vyhlídková terasa 4. patra. Foto: BoysPlayNice
Některé výstavy se staly okřídlenými
To platí pro všechny světové výstavy v průběhu času. Světová výstava EXPO 2015 v italském Miláně s tématem „Uživit planetu, energie pro život“, kterou navštívilo 22 miliónů návštěvníků a zúčastnilo se jí 139 zemí světa, představila díky českému národnímu pavilonu naši špičkovou modulární architekturu a českou kulturu. Autory bylo nám dobře známé studio CHYBIK+KRYSTOF Associated Architect. „Okřídlenost“ národního pavilonu se odrazila i na díle Lukáše Rittsteina s obří sochou ptáka v brouzdališti před pavilonem.
Na EXPO 2005 v Japonsku se naše země předvedla pavilonem, národní expozicí v režii Jana Hřebejka, výtvarníka Petra Nikla a architektky Barbory Škorpilové zařízeným na téma Zahrada fantazie a hudby, s překvapivými proměnami a hrou světel a zvuků.
Vnitřní sál s kopulí, první, druhé a třetí patro. Foto: BoysPlayNice
Motto či témata, která se proplétají světovými výstavami
Témata, která se proplétají dějinami světových výstav, jsou výmluvná, ale často se ocitají dobově v rovině tužeb a přání, když reálný svět svým chováním za těmito myšlenkami často pokulhává. Nicméně to nemění nic na obsahu těchto slovních spojení, která měla pomoci svět posunout kupředu, bez negativních konotací vidění té které doby.
„Festival míru“ v roce 1949 měl jasné své opodstatnění, „Pohled na svět: nový humanismus“, „Člověk v éře vesmíru“, „Člověk a jeho svět“, kdy mezinárodní výstava zkoumala různé aspekty lidské existence a života ve společnosti. Další byl třeba „Pokrok a lidstvo“ kdy akcent byl kladen na propojení technického pokroku s harmonickým rozvojem lidské společnosti a na budoucí možnosti. Světová výstava Expo '92 ve španělské Seville měla téma „Věk objevů“ a oslavovala 500. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, Expo 2000 v Hannoveru bylo na téma „Lidstvo – příroda – technologie“, jejímž cílem bylo podpořit diskusi o globálních problémech a budoucích výzvách, jako je zajištění vhodných životních a pracovních podmínek a udržení mobility a komunikace, tématem světové výstavy EXPO 2005 v japonské Aiči byla „Moudrost přírody“. Česká republika se zaměřila na dílčí téma „Umění života“.
Prostor přízemí. Foto: BoysPlayNice
Tématem světové výstavy Expo 2010 v Šanghaji bylo „Lepší město, lepší život“. Hlavním tématem světové výstavy EXPO 2015 v Miláně bylo „Uživit planetu, energie pro život“, se zaměřením na zajištění dostatečného množství potravin pro rostoucí světovou populaci a související energii. Téma světové výstavy EXOPO 2020 v Dubaji bylo „Propojení myslí a vytváření budoucnosti“, složeného ze tří dílčích tematických celků: udržitelnost, mobilita a příležitosti.
Současnost je opět potěšující
Současné EXPO 2025 v Japonsku v Ósace má nosné motto „Navrhování budoucí společnosti pro naše životy“ a soustředí se na témata jako zdravotnictví, udržitelnost, technologie a sociální inovace. Náš pavilon, tedy dům ze dřeva a skla, opět slaví úspěchy a umožnil návštěvníkům emotivní a nevšední zážitky. Je to architektonická vizitka naší zručnosti, šikovnosti, nápadů a kreativity a estetického cítění. Díky tomu zaznamenal mimořádný úspěch v prestižní soutěži World Expolympics. Za šest měsíců si náš pavilon nenechalo ujít 1,7 miliónů návštěvníků.
Rampa spirály. Foto: BoysPlayNice
Víme, co bude za téma v roce 2030
No, a co bychom to byli za vizionáře, pokud bychom neznali téma na další světovou výstavu. Bude jí EXPO 2030 v Rijádu v Saúdské Arábii a téma bude souviset s navrhováním budoucnosti a dopadem lidské činnosti na Zemi.
Myšlenka dobrá
Jedna myšlenka za druhou je ušlechtilá, smysluplná a důležitá pro naši planetu a náš život na ní. Nicméně jako vždy je problém, pokud k něčemu pustíte člověka. Ne toho běžného, co třídí plasty, sklo a papír, chová se dle zákonů své země, platí daně a neohýbá život svůj, ani těch druhých. Mám na mysli ty, co ve jménu těchto skvělých ideálů rozpoutávají války, genocidy, lžou, kradou, podvádí bližního svého. Jak jinak nazvat, když v roce 1949 bylo téma „Festival míru“ a zároveň započala Studená válka, vznikla fiktivně i skutečně Železná opona, vznikaly regionální konflikty, lokální konflikty, válka v Iráku, v Afganistánu, konflikt na Balkáně, Čečenská válka, konflikt v Sýrii, a spousty dalších střetů, sporů, neshod i krvavých konfliktů, včetně současné války na Ukrajině. Vypadá to, že si svět láme hlavu s krásnými myšlenkami, jež se linou tématy světových výstav? Část ano, část ne. Uvidíme, která část je životaschopnější.
Rampa spirály. Foto: BoysPlayNice
Závěrem trochu pozitivně
Tahle trochu neurovnaná koncovka nic nemění na smyslu světových výstav, na nosných tématech, na linii, kterou EXPO zastává v našich životech i v utváření světa. Nezastupitelnou roli výstav takového věhlasu nelze opominout a taktéž naši roli v ní. Byli jsme vždy vidět a o naše prezentace byl vždy obrovský zájem. Neztratili jsme se zde ani letos a přejme si to stejné i v letech dalších…
Základní popis
Dům ze dřeva a skla jako exponát.
Průhledy interiérem. Foto: BoysPlayNice
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Architektura českého národního pavilonu na Světové výstavě EXPO 2025 v Ósace odráží myšlenku životní energie a neustálého rozvoje. Autorem návrhu je studio Apropos Architects, které pracuje s motivem spirály. Návštěvníci pavilonu procházejí 260 metrů dlouhou cestou, která se vine kolem objektu a postupně stoupá vzhůru přes čtyři patra až se vynoří na vyhlídkové střeše. Tento dynamický pohyb symbolizuje nejen plynutí času a rozvoj jedince, ale i osobní a společenský růst.
Do Ósaky se všeobecná světová výstavy EXPO 2025 vrací po 55 letech a studio Apropos Architects transparentním domem se skleněnou spirálou citlivě odkazuje na český pavilon v Japonsku z roku 1970.
Pavilon, umístěný na významné křižovatce pobřežní promenády a hlavního bulváru, je sám o sobě architektonickým exponátem. Upoutává pozornost svou siluetou, která se směrem vzhůru rozšiřuje a zdánlivě odporuje zemské gravitaci, a průhlednou skleněnou fasádou. Tato fasáda, tvořená tabulovým uměleckým sklem, nejen odkazuje na bohatou tradici českého sklářství, ale zároveň vytváří jedinečný výstavní prostor. Díky proměnlivému dennímu světlu se atmosféra interiéru neustále mění, čímž dodává expozici dynamiku a jedinečný vizuální zážitek.
Průhledy interiérem. Foto: BoysPlayNice
Návštěvník pavilonu se při pohybu po galerijní cestě nejen fyzicky zapojuje, ale zároveň vstřebává umělecký obsah expozice, čímž posiluje svou vnitřní vitalitu. Architektura pavilonu podněcuje k pohybu vzhůru a fyzické aktivitě, zatímco expozice inspiruje k duševnímu zamyšlení. Dohromady tak vytvářejí prostor, který propojuje pohyb těla i mysli.
Na samotném vrcholu, dvanáct metrů nad zemí, rampa vede na prostornou vyhlídkovou terasu. Ta končí výraznou střešní „korunkou“, kde se nachází VIP Lounge salónek. Odtud se otevírá nejen panorama klidného moře, ale i úchvatný pohled skrz prosklený světlík přímo dolů do auditoria.
Poslední kapitolu expozice a pomyslné cesty návštěvníka pavilonem tvoří schodiště z vyhlídky zpět dolů na zem. Je zasazeno do dutiny zdvojených stěn válce, které vedou do přízemí s restaurací, kde si lidé mohou vychutnat českou gastronomii. Vedle návštěvnického schodiště z vyhlídky do přízemí, se vnitřním tubusem vine druhé schodiště, které slouží auditoriu. Schodiště propojují tribuny auditoria, restauraci v přízemí a VIP salónek. Důmyslná kompozice obou schodišť zajišťuje jasné oddělení provozů výstavy a multifunkčního sálu. Bezbariérový přístup je zajištěn výtahem v západní části objektu.
Průhledy interiérem. Foto: BoysPlayNice
Spirála návštěvnické cesty obtáčí centrální tubus multifunkčního sálu – auditoria. Tento prostor v srdci pavilonu s vnitřním průměrem 15,5 metru se tyčí do výšky 12 metrů nad terén a bude sloužit pro kulturní vystoupení, přednášky a další program. Je koncipován jako tzv. black box. Rampa se sedadly v auditoriu kopíruje obvod návštěvnické cesty, přičemž hlediště a galerie jsou na několika místech propojeny. Díky tomu lze tyto prostory variabilně oddělit nebo plynule spojit podle aktuálních potřeb.
Stropy a přiznané konstrukce jsou ponechány přiznané ve dřevě. Nosná konstrukce se skládá ze systému křížem laminovaných smrkových CLT panelů, které formují centrální soukruží auditoria s vloženými schodišti a výtahem. Jádro domu doplňují horizontálně kladené desky. Pomáhají tvarovat výstavní spirálu směrem ven a balkony multifunkčního sálu směrem dovnitř.
Objekt dosahuje výšky 16 metrů a půdorysně se dělí na 36 segmentů. Jednotlivé segmenty člení v nižších patrech kružnici, ve vyšších patrech plynule přecházejí do elipsy definující obálku a hmotu pavilonu. Prostor před pavilonem je řešen jako dřevěná paluba s boxy, kde si mohou návštěvníci i kolemjdoucí příjemně posedět a rozjímat.
Průhledy interiérem. Foto: BoysPlayNice
Expozice
Na jedinečné multimediální instalaci uvnitř galerijní cesty se podíleli renomovaní čeští vizuální umělci. Výstava začíná monumentálním křišťálovým sousoším Stromy rostou do nebe od Ronyho Plesla. Hlavním vizuálním prvkem je kresebně-malířský narativ Jakuba Matušky aka Maskera, který se táhne po celém obvodu pavilonu. Jeho více než 200 metrů dlouhá kompozice se metaforicky roztáčí do spirály jako odraz lidského úsilí. Působivý audiovizuální zážitek umocňuje multimediální instalace od Lunchmeat Studia, která propojuje celý prostor. Cesta, spojující historické dědictví s inovativním uměním, zahrnuje také bronzovou sochu Akt na skále od Alfonse Muchy a fascinující skleněnou instalaci Herbarium od firmy Lasvit.
Detaily konstrukce. Foto: BoysPlayNice
Doplňující informace
| Studio | Apropos Architects |
| Autor | Michal Gabaš, Tomáš Beránek, Nikoleta Slováková [Apropos Architects] + Tereza Šváchová |
| Design tým | Kryštof Jireš, Magdalena Havlová, Jana Watersová, Laura Lukáčová, Eva Gabaš Rosenová, Miroslav Slezák, Natálie Poláková, Alexandra Mishchenko [Apropos Architects] |
| Umístění projektu | Ósaka |
| Země projektu | Japonsko |
| Rok projektu | 2023–2024 |
| Rok dokončení | 2025 |
| Zastavěná plocha | 621 m2 |
| Hrubá podlahová plocha | 2 121 m2 |
| Užitná plocha | 1 623 m2 |
| Plocha pozemku | 996 m2 |
| Fotografie | BoysPlayNice, www.boysplaynice.com, info@boysplaynice.com |
| Spolupracovníci a dodavatelé | Vizuální komunikace, koncept expozice v soutěži a vizuální identita pavilonu: Lunchmeat Studio [Jakub Pešek, Jan Kistanov, Jiří Kubalík], Konstrukční řešení / celkový koncept konstrukce [ČR]: Ing. Lukáš Krbec, Koordinace profesí / TZB: Ing. Robert Prix, Partnerská kancelář Japonsko: frontoffice tokyo [Koen Klinkers], Frank la Riviere, Statik, konstrukční řešení [Japonsko]: Haruhide Kusumoto, Generální dodavatel stavby: Daisue Construction, Dodavatel hrubé stavby pavilonu: A2 Timber, Dodavatel celkového fasádního systému: Wieden, Dodavatel uměleckého skla pro fasádu: Kolektiv Ateliers, Dodavatel tabulového skla: AGC Flat Glass Czech, Expozice: Rony Plesl, Jakub Matuška aka Masker, Lucie Drdová, Lunchmeat Studio [Jakub Pešek, Jan Kistanov, Jiří Kubalík] |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
dřevěná konstrukce založená na systému smrkových CLT desek
fasádní plášť zhotovený ze systému hliníkových eloxovaných rámů a zasklení s uměleckým dekorem pískování dřevěné paluby z místního cedrového dřeva metalické světle šedivé kovové obklady |
| Značky | Seznam použitých značek
světelná instalace v restauraci – Preciosa
skleněná instalace Herbarium – Lasvit židle Bergamo – TON bronzová socha Akt na skále [Mucha Foundation, zapůjčení] – Alfons Mucha |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Apropos Architects je architektonické studio působící v Curychu, Praze a Den Haagu. Jeho členové sbírali zkušenosti v renomovaných ateliérech jako Herzog & de Meuron, Annette Gigon & Mike Guyer Architekten a Global Architects. Dnes se rozrostli v širší tým s mezinárodním přesahem. Ateliér řeší všechny projekty individuálně a klade důraz na kontext místa, potřeby klienta a hledání nejvhodnějšího řešení. Pro soutěž na národní pavilon pro světovou výstavu EXPO 2025 v Ósace se k týmu z Apropos Architects ve složení Michal Gabaš, Tomáš Beránek a Nikoleta Slováková připojila architektka Tereza Šváchová a kreativní Lunchmeat Studio. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO APROPOS ARCHITECTS a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek