Asi nejdiskutovanější téma všech svépomocných stavebníků, diskuzních fór a v neposlední řadě také projektantů je podkladní betonová deska (podkladní beton) vybetonovaná na základových pasech, často nesprávně nazývána základovou deskou.
Základová deska je něco jiného
Drobná odbočka ke správnému názvosloví. Základová deska není podkladní beton na pasech! Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Samozřejmě i jednoduché stavby, jako jsou rodinné domy, se mohou zakládat na těchto základových deskách, pokud to základové poměry vyžadují. Vyztužování základových desek je výhradně prováděno dle statického výpočtu a výkresu výztuže.
Vraťme se však k podkladní betonové desce neboli podkladnímu betonu. Nejedná se o nosnou konstrukci základů (nosnou konstrukci základů tvoří základové pasy), nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy. Přesto je jí vhodné s ohledem na další zmíněné problémy věnovat pozornost (stále zatížení od skladby podlahy a užitného zatížení může být poměrně velké).
Podsyp podkladní betonové desky
Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit – jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat. Již při výkopech a dle geotechnické průzkumu zjistíme jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí – ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Tyto typy zemin, pokud již byly vykopány zpětně nikdy pod podkladní desku nevracíme.
Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem. Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Aby zhutňování probíhalo kvalitně, je nutné hutnit zeminu po vrstvách.
Pro standardně dostupné zhutňovací prostředky jsou maximální výšky vrstev stanoveny takto:
- standardní vibrační deska o hmotnosti 150-200 kg – výška zhutňované vrstvy maximálně 0,15 m, počet pojezdů 4x, respektive 3x;
- žába (pěch) o hmotnosti 50-100 kg, výška zhutňované vrstvy maximálně 0,15-0,30 m, počet úderů v každém místě minimálně 10, respektive 6.
Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem. Proto je vhodné podkladní desku navrhnout v rozumné tloušťce a vyztužení.
Štěrk pod podkladní beton. Je vhodný nebo ne?
Nyní se dostáváme k problematice štěrkového podsypu pod podkladní beton. Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete. Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu. Tudíž pokud provedete štěrkový podsyp, je nutné jej také odvětrat!
V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Použití vibrační desky přímo na jílovité zeminy je téměř nemožné a obecně u jemnozrnných zemin vede k jejich rozvibrování do hloubky a zvýšení celkového sedání.
Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, stěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku. Upozorňuji, že štěrkový podsyp nepatří pod základovou spáru základového pasu. Zde je nebezpečí průsaku vody a další komplikace, které již byly popsány v kapitole 2 – podsyp základů. Je tedy nutné si při vytváření podsypů uvědomit, proč to děláme, a jaké to má negativní či pozitivní důsledky.
Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Používá se pouze u štěrkopískových polštářů, a to jsou úplně jiné druhy zlepšování zeminy. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Štěrkopísek vysává vodu z čerstvého betonu, snižuje tedy jeho pevnost a zejména zvyšuje velikost smršťování betonové desky, což vede při zrání betonu ke vzniku trhlin a prasklin.
Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí. V zahraničí tuto fólii nazývají pod podkladním betonem jako parotěsnou.
Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby. Radonem a izolací proti němu v rámci tvorby základů rodinného domu se budeme zabývat v některé z dalších kapitol.
V příštím díle budeme pokračovat v povídání o podkladním betonu, jak a kam vkládat výztuž. Nenechte si ujít další díl tohoto rozsáhlého seriálu na ESTAV.cz a aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma.
Sdílet / hodnotit tento článek