O měření průvzdušnosti obvodového pláště domu tzv. blower-door testem slyšeli pravděpodobně především ti, kteří musí doložit splnění požadavků v žádosti o dotaci Nová Zelená úsporám pro novostavby nebo u rekonstrukcí při instalaci systému řízeného větrání se zpětným získáváním tepla – tzv. rekuperací. Dobré výsledky můžou také zároveň prokázat kvalitu provedených prací. V tomto článku si řekneme, v jaké fázi by se měla vzduchotěsnost kontrolovat a jaké jsou nejčastější chyby v realizaci vzduchotěsných vrstev.
Proč tento test vůbec provádět? Především proto, že míra průvzdušnosti obálky mimo jiné značně ovlivňuje náklady na vytápění snížením tepelné ztráty, zachovává účinnost systému rekuperačního větrání, ale také pomáhá dosáhnout vyšší trvanlivosti konstrukce, nejen dřevostaveb, ale i jiných typů budov. Chrání totiž konstrukci stavby před účinkem kondenzátu, který by mohl vzniknout uvnitř konstrukce vlivem proudění vlhkého vzduchu netěsnostmi a tím snížit její životnost. To hrozí díky snížení povrchové teploty v místě netěsnosti až na úroveň rosného bodu, kdy se následně zvyšuje riziko povrchové kondenzace. Vliv může mít průvzdušnost i na kvalitu vnitřního vzduchu v domě, zejména v blízkosti frekventovaných komunikací, s čímž se váže i šíření hluku.
Kdy provádět test vzduchotěsnosti a co kontrolovat? Testy jsou ideální dva, v různé fázi rozestavěnosti domu
Velká část lidí si nechá provést test až na hotovém domě, především z důvodů požadavků tohoto testování pro získání zmíněné dotace NZÚ. V ideálním případě je však vhodné provést první test již ve fázi hrubé stavby, kdy je vzduchotěsnící vrstva nezakrytá a přístupná pro případné opravy. U dřevostaveb je touto vrstvou nejčastěji folie – buď parotěsnící nebo parobrzdná (u zděných staveb tuto funkci plní omítka), dále tuto funkci mohou zajišťovat deskové materiály v podobě OSB desek nebo sádrovláknitých desek s nakašírovanou parobrzdou. V případě konstrukce z CLT panelů plní tuto funkci samotný panel. V tuto chvíli se dá při špatném výsledku testu jednodušeji najít chyba a je možné jí opravit bez dalších velkých stavebních zásahů. Můžeme tím předejít nepříjemnostem spojeným s reklamacemi u zhotovitele stavby v pozdější fázi.
Podruhé je vhodné provést měření po dokončení stavby i v případě, že o dotace nežádáte. Důležité je však správné rozlišení jednotlivých typů měření, kdy by jejich interpretace mohla být zavádějící. Výsledek měření hrubé stavby se totiž od výsledků u dokončeného objektu může lišit. V první řadě jde o trochu odlišný způsob přípravy budovy před měřením, který po dokončení neumožňuje dodatečné utěsnění některých prvků budovy sloužících k větrání mimo nasávací a výfukové potrubí VZT. Dále to způsobují především některé prvky, které ještě nebyly v prvotní fázi osazeny, jako např. spalovací spotřebiče. Krbová kamna nebo krbové vložky mají proměnlivou kvalitu zpracování a tím i těsnosti.
V případě, že stavíte pasivní či nízkoenergetický dům, je vhodné vybírat tento spotřebič u výrobce garantujícího jeho těsnost a vhodnost použití do tohoto typu domu. Také v případě osazení digestoře s odtahem ven lze očekávat zhoršení hodnoty průvzdušnosti. Zde nejvíce záleží na tom, zda je výfukové potrubí opatřeno klapkou či nikoliv. Další problematické prvky můžou být třeba ventilátory v koupelnách a WC nebo prostupy pro větrání spížních skříní či technických místností, které jsou většinou vyprojektovány jako dva otvory v obálce budovy o průměru okolo 100 mm. Takový prvek není možné při měření utěsnit, a tím pádem způsobuje výrazné ztráty budovy. V tuto chvíli se však můžou projevit i defekty, které vznikly během stavebních prací mezi prvním a druhým měřením.
Chyby při provádění vzduchotěsné vrstvy
Nejčastější chyby na stavbách můžeme shrnout do několika skupin. Velice důležité je pak případné problémy včas řešit. I zde se ukazuje, že největší roli hraje lidský faktor při provádění, systémovým řešením lze ale tyto problémy z velké části eliminovat.
Projekt, koncepce domu
Především u nízkoenergetických a pasivních domů by mělo být s tímto požadavkem počítáno již při návrhu domu nejen s přihlédnutím na umístění na parcele vůči světovým stranám kvůli slunečním ziskům/stínění atp. Také je výhodnější zvolit co nejméně členitý kompaktní tvar domu, protože čím méně složitých detailů dům bude mít, tím je menší prostor pro vytvoření chyb a problémů při realizaci, vzniků tepelných mostů atp. Složitější detaily je vhodné mít zpracovány, aby byla zajištěna jejich realizovatelnost bez možnosti improvizace ze strany řemeslníků!
Napojení vrstvy na stávající základovou desku
Zde je zcela zásadní, jaký materiál je použit a také v jakém stavu je podklad. Pokud je povrch základové desky mokrý např. vlivem deště nebo sněhu, může to mít za důsledek nepřilnavost tmelu nebo nevhodné lepící pásky. Ta také v každém případě není nejvhodnějším materiálem pro napojení na beton nebo pískovanou asfaltovou lepenku bez patřičné penetrace povrchu. Problém s přilnavostí může být i u suché desky v případě, že je povrch zaprášený. Vždy je třeba dodržovat technologické postupy a doporučení jednotlivých výrobců.
Prostupy (elektroinstalace, potrubí, komínové těleso)
Přestože již existuje pro tyto případy mnoho systémových řešení, stále jde o nejčastější ukázky kreativity na stavbě. Tedy pozor, ani montážní pěna není všemohoucí. To samé platí i o zběsilém lepení pásek. Řešení jsou přitom často jednoduchá a spočívají v dobré připravenosti. Mnoho výrobců dnes nabízí speciální manžety, průchodky pro kabely nebo stříkané tmely.
Nevhodně provedené utěsnění u komínu. Zdroj: Ing. Jiří Brich, Výzkumný ústav dřevařský
U komínů z porézních tvarovek je vhodné provést opatření v podobě celoplošného natažení lepidlem. Ideální variantou jsou prefabrikované komínové dílce s integrovanou krbovou vložkou. Tento prvek výrazně eliminuje chybu při montáži a sám o sobě vykazuje velice příznivé hodnoty průvzdušnosti. Lze zakoupit i tvárnice s uzavřenou strukturou pláště (pemza), popř. komínky nerezové. V případě osazení tradičního komínového tělesa a krbových kamen/krbové vložky je nutné věnovat pozornost napojení kouřovodu a externího přívodu vzduchu. Současně se v plášti komínového tělesa z tvárnic mohou vyskytovat revizní dvířka či jiný otvor (mřížka pro odvětrání mezery komínové vložky). Ve všech případech materiálových řešení je při průchodu komínového tělesa vzduchotěsnou vrstvou (folií či OSB deskou) důležité dodržet vzdálenost 50 mm od hořlavých materiálů, což v praxi znamená použití systémového prvku např. z pěnového skla, vermikulitu, či jiných požárně odolných materiálů. V případě nerezových komínů to může být manžeta z požárně stabilního silikonu.
Otvorové výplně (okna, HS portály, francouzská okna, střešní okna, půdní výlezy)
Vady u otvorových výplní jsou různé. Nejčastěji je to u zasklívací spáry, funkční spáry, především té připojovací, se kterou bohužel v mnoha případech po dokončení bez zásahu do konstrukce není možné nic dělat. Obecně nejvíce netěsností prokazují HS portály kvůli jejich horním pojezdům. Z technologie konstrukce okna vyplývá, že i při pořízení kvalitnějších výrobků se malým únikům nevyhnete. To samé platí i pro střešní okna. Řešením tohoto problému jsou okna se skrytým kováním. Dále je třeba dbát i na utěsnění okolo otvoru pro výsuvné schody na půdu. Ač tento detail vzbuzuje obavy, tak v praxi většinou dopadá naopak dobře. Předpokladem dobré těsnosti je opět volba certifikovaného výrobku.
Zdroj: Ing. Jiří Brich, Výzkumný ústav dřevařský
Kvalita provedené práce, příprava povrchu
Jak již bylo řečeno v úvodu, lidský faktor má vždy největší vliv. A to například při správném provádění detailů, udržování čistoty na staveništi, přípravě podkladů. Pozor také na chyby z nedbalosti, kdy můžou být nezakryté vrstvy protrženy nebo jinak poškozeny.
Vhodně zvolený materiál
Pro každý konstrukční systém je třeba zvolit materiály správných vlastností. Mnoho dřevostaveb je postavených systémem nosných dřevěných hranolů opláštěných OSB deskami. V případě zvýšeného požadavku na vzduchotěsnost však musí být použity desky s prokazatelně vyšší vzduchotěsností, které mají výrobci v sortimentu právě pro tyto účely. Také je třeba samozřejmě používat materiály, které jsou na daný účel speciálně určené (pásky, tmely atp.) a dodržovat technologické postupy výrobce. Improvizace se nevyplácí.
Aplikace v nevhodném počasí (mráz/vlhkost)
Pozor na práce v deštivém počasí při tlaku na dodržení harmonogramu montáže stavby. Klientovi i realizační firmě by se to mohlo do budoucna nevyplatit z důvodu případných vad a reklamací. Vlhkost je největším nepřítelem dřevostaveb a pro difuzně uzavřené systémy to platí dvojnásob. Pokud si jí totiž uzavřete uvnitř skladby, nemá možnost se dostat ven. Je také třeba dodržet požadavky výrobce na minimální teplotu podkladu i okolí při aplikaci pásek na lepení spojů.
Zabudovaná vlhkost. Zdroj: Ing. Jiří Brich, Výzkumný ústav dřevařský
Zpracováno na základě podkladů Ing. Jiřího Bricha, technika a auditora, Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, s.p.
Sdílet / hodnotit tento článek