Nemusí se vám líbit, respektive se vám nemusí líbit to, jak to dělá. Na druhou stranu mu ale nemůžete upřít, že dělá to potřebné a dělá to dobře. Těžko je zarámovat ho nějakými škatulkami. Vymyká se, nezapadá, vyčnívá mezi ostatními. V dobrém i špatném slova smyslu. Ale i přes tu zjevnou neuspořádanost a drsnost mu nemůžete upřít osobitý styl a charisma. O čem že to je řeč?
Vybrat si můžete hned ze dvou správných variant odpovědí. V té první bychom totiž popisovali hrdinu akčních krimi-filmů, ztvárněného Clintem Eastwoodem. Muže, kterého z televizních obrazovek známe jako Drsného Harryho.
V tom druhém případě bychom hovořili o bytovém domu v St. Johann, na předměstí švýcarské Basileje. Za jeho projektem stojí architekti ze studia NEUME, kteří sami připouští, že charakteristika filmového hrdiny na jimi navržený dům vyloženě sedí. Proto jej také v projektové dokumentaci nazývají Dirty Harry.
Nejprve ale trocha teorie, očima architektů z NEUME: Bydlení je nezbytnou součástí života, základní potřebou všech lidských bytostí. Proto by podmínky obydlí měly být co nejpříjemnější a ideálně sloužit jako útočiště před hektickými okamžiky městského života. Byt by měl být snadno použitelný a krásný, měl by umožňovat sebe-identifikaci a nabízet prostor pro rozvoj.
Urbanisticky a architektonicky by měl být obytný dům dobře promyšlený a řešit nejzákladnější lidské potřeby prostřednictvím hospodárného využívání zdrojů. Měl by navenek poskytovat bezpečí a uvnitř vyzařovat příjemnou atmosféru. Prostřednictvím promyšleného rozvržení materiálů by se měla objevit vize, jak lze zdroje využívat udržitelně k co nejlepšímu prospěchu obyvatel v budoucnu.
Bylo to dlouhé, ale vystihuje to, co architekti z NEUME ve výsledku očekávají, když se pustí do nějakého návrhu. Ta teorie je pro ně nepřekročitelná, předchází vlastní praxi. A proto je poměrně zajímavé sledovat, jak se z těch proklamací stane - nebo nestane – hotová věc. Jak se třeba z objektu, který původně k bydlení ani sloužit neměl, takové ideální bydlení vytvoří.
To už nás dostává přímo k Drsnému Harrymu.
Najdeme ho okrese Lysbüchel, v basilejské čtvrti St. Johann. A zakoupila jej Nadace Habitat. Organizace, která se ve Švýcarsku hodně zasazuje za rozvoj komunitního bydlení. Hodí se ale hned na rovinu říct, že objekt, který si pořídili, neměl s bydlením mnoho společného. Šlo o docela obyčejný bývalý sklad obchodní společnosti. Bydlení se – částečně z něj a částečně na jeho nezastavěném pozemku – teprve mělo stát.
Pozice architektů ze studia NEUME tu byla trochu komplikovanější. Protože se řízení neúčastnili jen jako tvůrci návrhu, autoři projektu. Do projektu Nadace Habitat byli osobně zapojeni. Podíleli se na něm částečně jako spolu-iniciátoři, plánovači a vlastně částečně i jako budoucí obyvatelé onoho komunitního bytového družstva. I z toho se dá odvodit, že jim tu šlo o hodně.
Přímočarý a tvrdý
Cyklus staveb a přestaveb, velkého nového budování, tu v roce 2022 vyústil v nový bytový dům, který se stal součástí městského bloku. Z něj pak, směrem do týlu, mírně vybočuje volným vnitřním nádvořím. A směrem ven, z čelní fasády, pak proniká svým specifickým tvarem. Výběžkem. Utváří jej čtyřpodlažní arkýřové okno, které se mírně proti ose otáčí směrem ven do ulice, a vytváří osobitý vstup do domu. Jinak svým složením fasáda vychází z materiálů, které odpovídají centru města. Beton a cihly, dřevěné rolety, například. Ale ten výběžek vstupu, zajímavé urbanistické gesto, jej zcela jednoznačně odlišuje od okolní zástavby. Když jsme říkali, že Drsný Harry nezapadá a vyčnívá, tohle to v praxi vystihuje. Není to ale jen nějaká samoúčelná úlitba touze odlišit se od ostatních. Je to celkově promyšlený design fasády, který plyne ze sofistikovaného půdorysu.
Když se člověk přibližuje k této budově, sleduje trasu mírně stoupajícího chodníku, míjí se s nízkou, silnou betonovou zídkou. Ta dříve patřila k onomu skladu. Na ni pak navazuje přesným řezem nová stavba bytového domu, které odráží „historickou vrstevnost lokality“.
Motiv vrstevnosti a vrstvení se tu opakuje i v tom, že směrem k ulici má obytný dům sedm podlaží (ačkoliv z čela to vypadá, že nese jen čtyři až pět). A vzhledem k rozdílu v úrovni terénu má osm podlaží směřujících do dvora. Drsný Harry je zkrátka větší formát, než by se na první pohled mohlo zdát.
Jinak to vertikální uspořádání fasády je určeno striktně uspořádanými vysokými obdélníkovými okny, která ještě více zdůrazňují hliníkové vodicí lišty. Fasádu prosvětlují krásná velká dřevěná okna s rámy a živá barva hliněných cihel použitých pro nenosné dvojité stěny.
Bytový dům vypadá, jako by se rozpadaly poskládané kostky. Drží je socha Davida Černého
přečíst článekA kolik se toho nachází uvnitř?
Celkem jedenáct bytů tu najdeme v těch pěti běžných podlažích. A v od profilu fasády ustupujících horních patrech se může objevit dalších dva a půl až čtyři a půl místností. Architekti to záměrně blíže nespecifikují. Nehovoří ani o bytech, ale skutečně o místnostech. Které prý bude možné dál členit s pomocí přepážek.
O tom, co v těch místnostech s nejlepším rozhledem a největším klidem nad ulicemi města nakonec bude, už bude muset rozhodnout ona komunita vlastníků. Horkým tipem by mohl být prý pokoj pro hosty. Pronajímatelný návštěvám, když za někým z bytového domu přijedou hosté. Počítá se i s krytou střešní terasou. V přízemí a suterénu se pak s jistotou budou nacházet obslužné, servisní a provozní prostory. Hovoří se o prádelně, skladech, komerční kuchyni pro sdílené nebo pronajímané využití.
Jádro budovy, schodiště a stropy jsou z pohledového betonu, který slouží jako horizontální dělicí prvek fasády. Arkýřová okna směřující do ulice a do dvora jsou součástí prostorové vrstvy, která prochází všemi patry a zároveň v nich sídlí cirkulační systém budovy. Mírné – desetistupňové - natočení dvou protipožárních stěn vytváří v bytech nečekané prostorové uspořádání. Při vstupu do bytu a pohledu směrem k balkonům si člověk neuvědomuje, že se dívá skrz kuchyň.
Právě tyto perspektivní skvosty a prostorové triky dělají bydlení zde příjemným. Úrovně bytů, které tvoří hranice mezi místnostmi, jsou tvořeny betonem, se stěrkovu úpravou. Světlé březové povrchy působí zase jako pohledový protipól té tvrdosti. Veškeré instalace jsou zabudované za obložením, a uzavřený prostor je chytře využit, takže žádný prostor nezůstává nevyužitý.
Pohled návštěvníka tak buď nerušeně bloudí po betonových a dřevěných površích, anebo je přirozeně sváděn směrem k vnějším stěnám a oknům, za světlem.
Navenek je tedy Drsný Harry přesně, jako ve filmu. Nezvyklý, obhroublý tvrdý. Skoro až tak, že se vám nemusí líbit. Když ale chvilku pozorujete, co a jak dělá – a proč k tomu volí právě takové prostředky – začnete rozumět jeho uspořádání. I tomu, že vede k vyšší efektivitě.
Bytové domy, zřizované a spravované komunitami a družstvy, mají tendence sklouzávat k jednotvárnosti a nezáživnosti, uniformnosti. Drsný Harry takový ale není. Vybočuje z řady, liší se. A je to dobře.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House M |
| Typ projektu: | novostavba, bytový dům, komunitní |
| Architektonické studio: | NEUME |
| Lokalizace: | St. Johann, Basilej, Lysbüchel, Švýcarsko |
| Dodavatel stavby: | Terrabloc |
| Dodavatelé materiálu: | Mensch Rolladen, Knecht, Schreinerei Weber |
| Klient: | Habitat |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Užitná plocha: | 970 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek