Obecně známým pravidlem je, že kvalitní terasa musí kromě jiného ladit také s architekturou objektu a zahrady. Lze vytvořit i jakýsi přechod mezi domem a zahradou, jež zhodnocuje obydlí, dává mu nový, osobitý ráz. Pokud se rozhodneme pro dřevo, nesmíme zapomínat na jeho kvalitu, prvotní impregnaci i následnou péči. Mokrá jara, žhavá léta a chladné zimy si mohou vybrat svoji daň. Terasy mohou ztrácet původní barvu, může dojít k jejich borcení či k dalším neméně problematickým závadám.
Přestože dodávané dřevěné díly by měly být řádně ošetřeny již od výrobce, jejich údržbě se nevyhneme. Opotřebení ovlivňuje mnoho faktorů – zeměpisná poloha obydlí, výkyvy počasí, okrasné prvky i způsob a frekvence užívání terasy. To vše bychom měli sdělit prodejci a vybrat správný druh dřeva, promyslet údržbu terasy, způsoby zastínění, případné umístění pergol, i možnosti osázení prostoru.
Z jakých druhů dřeva vybírat
Nabídka je poměrně široká. Nejčastěji bývá k dispozici borovice, modřín, teakové dřevo a tropické dřeviny a samozřejmě kompozitní materiály. Oblíbené je například dřevo s názvem almendrillo s garantovanou životností minimálně 25 let, které je vhodné pro vnější i vnitřní použití. Výhodou je tvarová stálost a odolnost vůči tvorbě trhlin. Finální povrchová úprava olejem chrání díly před povětrnostními vlivy a propůjčuje terase atraktivní vzhled. V nabídce prodejců bývá též bangkirai, což je vysoce hodnotné tropické dřevo, které je velmi tvrdé, má životnost minimálně 25 let. Prokazuje značnou trvanlivost při působení povětrnostních vlivů za všech ročních období bez chemického ošetření a další impregnace. Velkým zátěžím odolává také massaranduba – tropické dřevo s extrémní životností.
A takzvanou klasikou je sibiřský modřín – nejtvrdší evropská jehličnatá dřevina s životností 10 až 20 let. Podobné vlastnosti má teakové dřevo, které je navíc mastné a vysoce odolné proti povětrnostním vlivům a vlhkosti. Nicméně borovice zřejmě stále vede pro svoji cenovou dostupnost a jednoduché zpracování. A pro svoji bezúdržbovost bodují zase kompozitní materiály. Nemusejí se natírat ani napouštět olejem a nevylučují žádné nebezpečné látky. Prkna nemají třísky ani suky, nekroutí se, jsou protiskluzná a stálobarevná a odolná proti působení UV záření, soli nebo chloru. Dřevoplast je recyklovatelný a na jeho výrobu se využívá zbytkové dřevo z evropských zdrojů a plasty z Česka. Výrobce dává záruku 25 let na dřevokazné houby, hnilobu a hmyz. Jistou nevýhodou mohou být relativně vyšší pořizovací náklady.
V případě využití kompozitního dřeva je rozhodující kvalita vstupního materiálu a technologie výroby prken. Kvalitní výrobek má plný profil, nikoli dutinový a ve výrobě se využívá pečlivě vybraný vstupní materiál. Prkna se pak nekroutí, nelámou, netvoří se na nich třísky, nemusí se kotvit k podloží a jejich barva se časem zásadně nemění.
Výroba WPC probíhá tak, že prkna jsou extrudována ze směsi dřevité moučky a vysoko hustotního panenského polyethylenu HDPE, což je stejný materiál, jaký se používá i ve zdravotnictví. Poměr obou složek je 60:40 ve prospěch dřeva, a i díky tomu je povrch těchto prken příjemný na dotyk, což pocítíte vy při chůzi na boso, nebo vaše děti, když si budou na terase hrát.
„V České republice kompozitní dřevo vyrábíme ve firmě WPC–WOODPLASTIC, závod v Bukovanech disponuje americkou licencí výroby Strandex,“ odpovídá Petr Hromek, obchodní a produktový manažer společnosti WPC – Woodplastic a. s.
Jednoznačnou výhodou kompozitu je údržba. Terasová prkna z kompozitního materiálu stačí omýt jednou ročně na jaře mýdlovou vodou a případně lehce okartáčovat rýžovým kartáčem nebo hrubším smetákem. Pokud máte prkna dřevěná a skvrny na ní zůstanou, je třeba terasu nechat zbrousit a opatřit novým nátěrem či napustit olejem. Na dřevo ani na woodplastic nikdy nepoužívejte agresivní přípravky na základě rozpouštědel. Kompozit obsahuje 40 % polymerů a povrch by se doslova rozežral a nezbývalo by vám, než celou terasu zbrousit. Navíc byste si kontaminovali okolní zeleň nebo dokonce vodu v bazénu.
Multivariantní zastínění teras
Tak jako v předešlém případě, máme i zde na výběr. Zastínění můžeme provést už v základním projektu elegantním přesahem střechy či návrhem speciální konstrukce. Nicméně dodatečným úpravám se určitě nevyhneme, například při doladění mikroklimatu v budově, které zcela jistě ovlivní i praktické užívání terasy. Zdravé vnitřní prostředí by mělo patřit mezi priority. Tepelně-vlhkostní mikroklima ovlivňuje, zda se v budově (na terase) budeme cítit dobře či nikoli. Pomineme-li očividné subjektivní faktory, lze říci, že dobrým stíněním a vhodnou vegetací lze zajistit optimální pobyt. A to především v letních měsících, kdy je třeba eliminovat tepelné zisky ze slunečního záření.
Nejčastějším způsobem zastínění jsou markýzy, protisluneční clony a další stínicí prvky včetně pergol, které mohou zároveň schovat neméně vzhledné části zahrady. Oblíbené markýzy bývají doplněny i takzvanými větrnými čidly, pomocí nichž se automaticky stahují při velkém větru, používají se také světelné nebo časové spínače. Ve všech případech platí obecně známé pravidlo, že tmavé barvy pohlcují více slunečních paprsků, světlé barvy naopak slunce odrážejí. Teplé barvy (například červená či oranžová) dokážou vyvolat pocity většího horka, modré či nazelenalé barvy přinášejí na terasu více svěžesti. Teplé barvy tedy na sever, chladivé na jih!
Přirozené stínicí prvky a pergoly
Mezi základní přirozené stínicími prvky řadíme vzrostlou zeleň v dosahu objektu. Je-li to možné, nebraňme stromům a keřům v jejich přirozené funkci. Zkrášlují okolí a vytvářejí harmonické prostředí. Pro stínění jsou nejvhodnější listnaté stromy, které v létě zamezí přímému prostupu slunečního záření a v zimě zase nabídnou dostatek denního světla. Stromy působí i jako hluková a větrná bariéra a žádná zahrada s domem a přilehlou terasou by je neměla postrádat. Pokud terasu chápeme jako romantický přechod z domu na zahradu, neobejdeme se bez nich.
Kromě přirozených stinících prvků a speciální techniky nesmějí chybět ani pergoly plné popínavých rostlin a různé druhy solitérních dřevin a keřů. Pergola sama o sobě může fungovat jako posezení v zahradě, dřevěnou terasu doplní nebo ji úplně nahradí. Dělíme je nejčastěji podle způsobu užití na vchodové, na brány či loubí, na rohové a dělící, na pergoly pro posezení či na střešní. Oblíbené bývají jako specifické přístavby, kde přímo navazují na stěnu domu, účelově souží jako ohraničený prostor pro různé účely (garážová stání, posezení, předzahrádky, atd.). Tvoří tak určitou kostru zahradní architektury, kde se k našemu relaxačnímu posezení přívětivě sklání vzrostlé stromy a my můžeme ochutnat vinné hrozny a čichat k popínavým růžím.
Sdílet / hodnotit tento článek