Podkladní vrstva pro tenkovrstvou omítku
Před provedením výztužné vrstvy se celá fasáda jemně přebrousí, čímž se podklad vyrovná a sjednotí a odstraní se tím film slunečním zářením poškozeného izolantu (polystyren vytváří jemnou prachovitou vrstvu, která je patrná přetřením rukou po povrchu desek).
Na okenní a dveřní rámy se osadí ukončovací profily, lišty s perlinkou. Jsou to systémové plastové profily určené pro pružné ukončení výztužné a finální stěrky kolem problematických detailů, kde by se časem mohla objevit prasklina. Obchodní název, který zobecněl je APU lišta, i když takové profily dnes vyrábí více firem. Dříve se v těchto místech vynechávala mezera, která se následně vyplnila silikonovým tmelem, takové řešení však není příliš trvanlivé.
Všechny rohy objektu a ostění otvorů ve fasádě se vyztuží rohovým profilem. Nadpraží je doporučené vyztužovat rohovým profilem s okapničkou, po které následně stéká voda a nešpiní nadpraží. Hrany pod parapety se vyztužují běžným rohovým profilem nebo parapetním profilem, na kterém je lepící pruh pro fixaci vnějších parapetů. Dbejte na kvalitu provádění osazení parapetního plechu, sklon plechu směrem od okenního rámu a ukončení u ostění. Nejčastěji se používají plastové nebo kovové okapové nosy, které se nacvaknou na přesně uříznutý plech.
Pokud jste systém založili na zakládací profil (ne pod terén), tak je k dostání ukončovací okapnice s perlinkou, která se nalepí na čelní stěnu zakládačky a zatáhne do výztužné stěrky. Tím se zamezuje výskytu viditelných vláken perlinky a praskání křehké stěrky na tenkém kovovém podkladu.
Není perlinka jako perlinka – jaké je jejich značení?
Nejčastěji používané perlinky mají označení R 117A, R 131A. (R je označení perlinkové struktury, 117 je plošná hmotnost síťoviny před povrchovou úpravou vláken, A je označení typu povrchové úpravy vláken).
Všechny rohy otvorů se přes vlákna rohových profilů vyztuží diagonálně obdélníkem vyříznutým z perlinky. Její velikost je cca 20×30 cm. Vlákna musí být natočena o 45°, aby zachytila trhlinu vznikající v rohu otvoru. Vzhledem k tomu, že se v těchto místech kříží několik vrstev výztužné síťoviny, je vhodné podklad v rozích otvorů více přibrousit, aby se tato místa ve finální fasádě neprokreslila jako tlustší.
Po zavadnutí lepidla se provede výztužná vrstva. Dle typu zateplovacího systému a kladených požadavků jsou k dostání různé materiály na stěrky. Běžné typy jsou shodné s materiálem pro lepení, tedy cementové stěrkovací a lepící hmoty. Výztužná stěrka by se měla provádět za vhodného počasí. Příliš vysoká teplota tenkou stěrku velmi rychle vysuší, přízemní mrazík by mohl zastavit hydrataci a rosa nebo dokonce déšť vyplavuje pojivo, což způsobuje následné problémy v barevnosti finální vrstvy (místa vyplaveného pojiva mají jiné ph).
Stěrka se nanáší hladítkem v přibližné vrstvě cca 2-3 mm, Do stěrky se jemně zapraví výztužná síťovina, tzv. perlinka. Nikdy se nesmí perlinka natáhnout na fasádu, ukotvit a přetahovat lepidlem! Síťovina musí být vtlačena do materiálu, jinak hrozí nedostatečné podlepení perlinky a její odloupnutí. Síťoviny se rozlišují podle plošné hmotnosti (a tím i pevností) a musejí být přímo určené pro použití v zateplovacích systémech. Cementové pojivo ve stěrce je velmi zásadité, a proto musejí mít vlákna patřičnou povrchovou úpravu, aby se neponičila.
Po mírném zavadnutí stěrky se (živá do živého) celá plocha přestrkuje ještě jednou vrstvou tak, aby byla síťovina zcela překrytá a nikde nerastrovala. Někteří fasádníci to zvládnou v jednom kroku, nanášená vrstva pak bývá větší. Pokud by původní podklad přeschl, museli byste počkat na jeho vytvrzení, provést penetraci a teprve potom nanášet sjednocující vrstvu. Správně provedená výztužná vrstva má tloušťku 4 mm a síťovina je v horní třetině směrem ven a není v ní nikde viditelná perlinka.
Sdílet / hodnotit tento článek