Náš dům je vytápěný podlahovým topením. Pro vyregulování tohoto systému je ideální sjednocení tepelných vodivostí povrchů nášlapných vrstev všech podlah. Ideální je materiál s co nejvyšší tepelnou vodivostí pro zajištění pružnosti (rychlosti) vytápění. Rozhodli jsme se mít na všech podlahách dlažby. Dalším důvodem byl fakt, že máme dvě malé děti a psi, takže podlaha dostává pořádně zabrat. Dlažba je odolná, dobře čistitelná, a v případě porušení jedné dlaždice ji lze lokálně vyměnit, na rozdíl od lamely, kvůli které musíte rozebírat celou podlahu. Pokud se rozhodnete pro laminátové podlahy, tak pozor na vhodnost jejich použití na vytápěné podlahy.
Cena dlažby je cenově srovnatelná s laminátovými lamelami - samozřejmě i zde platí, že za kvalitu se platí, do porovnání tedy nezahrnujme lamináty v cenové realic 150 Kč/m². Cena dobrých dlažeb začíná kolem čtyř set za metr čtvereční. U dlažeb je třeba sledovat především míru skluzu, udává se písmenem a číslem a to na bosou a obutou nohu. K dostání jsou různé typy a povrchové úpravy, vzory a formáty. Opravdu je z čeho vybírat.
Lepení dlažby
V hojné míře se v současné době používají velkoformátové dlaždice, které však jdou proti požadavkům při používání na podlahové vytápění. Vlivem rozdílných dilatací dlaždice a podkladu a mnoha cykly, ke kterým dochází během životnosti podlahy, může hrozit usmyknutí dlažby od podkladu. Proto je nutné používání kvalitních lepidel přímo k tomu určených.
Na pytli lepidla může být napsáno cokoli, důležité je sledovat kvalitativní třídu hmoty a konkrétně na vytápěné podlahy používat lepidla třídy alespoň C2T nebo raději C2TES1 (najdete na zadní straně pytle). Cena takového lepidla vyjde alespoň na 200 korun za 25 kg balení. Nekvalitní lepidlo by nemuselo fungovat správně a dlažba by se časem oddělila od podkladu.
Jak se značí lepidla na keramiku?
- C - cementové lepidlo
- 1 - běžné použití (ne kombinace voda a mráz)
- 2 - zvýšené nároky (může být kombinace voda a mráz)
- T - snížený skluz (na obklady)
- E - dlouhý otevřený čas na zpracování
- F - rychletuhnoucí
- S1, S2 - označení flexibility (na běžné používání v bytové výstavbě stačí S1)
Dlažba se lepí vždy na čistý suchý a řádně penetrovaný podklad. Pokud je podkladní vrstva anhydrit, penetrace nejen podklad zpevňuje a snižuje jeho nasákavost, ale zároveň odděluje sádru od cementu, což zabraňuje styku těchto materiálů a vzniku solných krystalů z chemické reakce. Je možné používání lepidel určených přímo na anhydrity, jejich cena je však vysoká. Na běžné podklady se nejčastěji lepidla nanášejí hřebenem. U velkoformátových dlažeb a při použití podlahového vytápění je nutné, aby pod dlažbou nevznikaly dutiny, které by vlivem rozpínání vzduchu mohly způsobit její porušení.
Tip z praxe
Na podlahové vytápění se používá metoda lepení tzv. floating-buffering, která vznik vzduchových dutinek eliminuje. V principu se na podklad nanese lepidlo hřebenem a na dlaždici rovnoměrná vrstva hladítkem. Pokud bude na oba povrchy nanášeno lepidlo pouze hřebenem, není to dostatečné. Obkladači budou sice protestovat, že je to zbytečné, že se to nedělá, ale za svoji praxi u výrobce jsem několik případů odskákané nekvalitně nalepené dlažby řešil ať už z důvodu špatného lepení, nebo kvůli nekvalitnímu, nevhodnému lepidlu.
Lepení obkladů
V koupelnách je vřele doporučováno pod místa odstřikující či tekoucí vody (umyvadla, vany, sprchové kouty) používat před lepením stěrkové nebo povlakové hydroizolace. Tyto hmoty se nanášejí válečkem, štětkou nebo stěrkou alespoň ve dvou vrstvách, mezi které se v koutech vkládá výztužná gumová páska.
Pokud obkládáte sádrové omítky, je dobré je před lepením negletovat, jen je rozfilcovat, aby na jejich povrchu obklady dobře držely. I zde platí, že podklad má být dobře penetrovaný.
Na obklady se používají lepidla se sníženým skluzem (v označení mají „T“), například C1T, C2T, C2TES1. Na stěny postačuje lepidlo nanášet hřebenem.
Pro zachování stejného rozestupu spár se používají buď vymezovací křížky (které ve spáře následně zůstávají) nebo klínky (malé plastové), které se následně po zatuhnutí lepidla vyndají.
Spárování
Po vytvrdnutí lepidla se dlažby a obklady spárují cementovými nebo pro zvláštní použití epoxidovými spárovacími hmotami. U cementových spárovaček se mi osvědčilo po spárování a vyhlazení spár houbou, nechat vše zaschnout a čistit podklad napřed nasucho, kdy se odstraní ulpělý film a až následně mokrou cestou s přidáním nějaké kyseliny, například octa. K dostání jsou i různé přípravky k čištění dlažby po spárování, nejčastěji jsou založeny právě na kyselém charakteru.
Pokud z nějakého důvodu používáte epoxidovou spárovačku, tak pozorně čtěte návod, jinak nemusíte keramiku vyčistit už nikdy.
Ve všech koutech a napojeních dlažeb a obkladů se spárovačka vynechává a po vyčistění se spára opatří silikonovým tmelem, který je také k dostání v mnoha barvách. Pokud jste silikony nikdy před tím nedělali, tak to raději přenechejte někomu zkušenému nebo si to alespoň na kousku vyzkoušejte. Z kartuše se materiál vytlačuje pistolí. Dle tloušťky spáry odříznete špičku nástavce a spáru silikonem vyplníte i přes okraj.
Následně roztokem vody a saponátu silikon a jeho okolí postříkáte rozprašovačem a stěrkou (buď speciální plastovou s různými poloměry, nebo provizorně třeba dřívkem od nanuku) přebytečný materiál odstraníte a vyhladíte.
Běžně se cena za obkladačské práce pohybuje kolem 250Kč/m² včetně lepidla a penetrace.
Sdílet / hodnotit tento článek