Na tvorbu vlastní zahrady se někdy tak moc těšíme, že často opomeneme to nejdůležitější. Zahrada bývá založena na různých stavebních úpravách, které jasně definují samotný prostor. Teprve po jejich dokončení by měly navazovat vegetační úpravy. V praxi se to ale děje někdy i opačně a na dokončené výsadby navazují stavební práce. Tento sled má za následek poškození již založené zahrady a navýšení finančních nákladů. Zřejmě netvrdším oříškem jsou pro majitele pozemků svahy. Ne všechny se dají totiž zajistit pouze kokosovou rohoží a doplňkovými výsadbami, výrazné převýšení si už žádá posudek statika a zajištění systémem teras a schodišť. Snadné to není ani s terasou. Tento odpočinkový prvek hraje v zahradě mnohdy i nejdůležitější roli a představuje tak „prodlouženou ruku“ interiéru. Aby ale venkovní obývák sloužil co nejlépe, je nutné brát v úvahu hned několik věcí. Kromě potřebné plochy to je také umístění. Zahrada je pro většinu z nás hájeným prostorem, kde si odpočineme po práci a můžeme se tu věnovat různým koníčkům. Soukromí je pak naprosto stěžejní. Oplocení v jeho zajištění hraje nejdůležitější roli, zajímavé možnosti nabízejí ale také paravány.
Řešení pro pohodlný pohyb ve svahu
Mezi základní stavební úpravy pozemku patří také řešení svahů. V některých případech se neobejdete bez posudku statika, což se děje hlavně u strmých a nestabilních svahů, u nichž hrozí sesuv a tím pádem i ohrožení majetku nebo života osob. Úpravy svahů nepodceňujte, někdy je ve hře celková užitnost pozemku, zvláště pokud je celá zahrada usazená do stoupajícího terénu. Terasy, rampy, zídky a schodiště budou pak vytvářet důmyslný systém, díky kterému si budete moct užít dokonce i pro pohyb přívětivou rovinku.
To, že se vaše zahrada nachází ve svahu, nemusí být nutně jen na obtíž. Svažité pozemky mají totiž přirozeně vyřešený odvod přebytečné srážkové vody, a navíc je z nich hezký výhled do okolí, což může být bonusová hodnota zahradního konceptu. Oblíbeným řešením pro zahrady se svahem jsou suché zídky. Jejich pojetí se může v mnohém lišit a máte na výběr od těch opěrných až po samostatně stojící, které fungují jako pohledový předěl. Pokud má zídka fungovat pro zajištění svahu, měla by být vybavena pevným betonovým základem. Na ty bez základu by neměl být vyvíjen nadměrný tlak a všeobecně se uvádí jejich doporučená výška okolo jednoho metru, ale pokud se použijí pro stavbu větší kusy kamene a první řada se zapustí pod úroveň terénu, můžete postavit i zídku vyšší.
Rady pro terasu snů
Kam terasu umístit a jaký povrch je nejlepší je vždy samozřejmě otázkou, na kterou si musí rodina odpovědět sama. Nejčastěji bývá tento prvek umístěn v přímé návaznosti na dům, terasu si pak užijete klidně i po celý rok. Svůj smysl ale mají i terasy ve větší vzdálenosti od domu. V tomto případě bude největší výhodou soukromí, které si užijete v klidném zákoutí nebo také pod korunou starého stromu, pod kterým může terasa klidně vzniknout. Plocha se odvíjí nejen od počtu členů domácnosti, zvažte také to, kolik hostů se po ní bude pohybovat a k čemu všemu bude sloužit. Pokud na terase budete jen odpočívat, vystačíte si s mnohem menší plochou než tehdy, když se tu bude vařit pod modrou oblohou. Na jednu osobu připadají přibližně dva až dva a půl metru čtverečního, za úplné minimum pro tříčlennou domácnost se považují čtyři metry čtvereční, ale za předpokladu, že bude terasa využívána výhradně pro odpočinek, nikoli pro další na prostor náročnější aktivity.
Stejně tak zvažte typ povrchu. Po kompozitu nebo dřevu se bude příjemně chodit i bosky, kámen je zase nezničitelný, jen se bude na slunci během léta rozpalovat a v chladnějším počasí bude zase studený. Povrch by měl být dobře udržovatelný. Počítejte s tím, že se při stolování může na zem něco rozlít, občas na něj něco spadne a musí vydržet i aktivní hry dětí. Pokud se opět vrátíme ke dřevu a ke kompozitu, oba tyto materiály mají svá pozitiva ale i nedostatky. Dřevo přirozeně stárne, a pokud ho chcete nechat v jeho přírodní podobě, je nutné použít dřevo tvrdé. Z tuzemských dřev to je dub nebo také pryskyřičnatý modřín. Oba typy během let získají šedavou patinu, která rozhodně není na škodu, naopak se dobře doplňuje i s barevnějším okolím. Zatímco ze dřeva si můžete zadřít třísku, v případě kompozitu to nehrozí, tento moderní materiál je navíc prakticky bezúdržbový. Pro správné fungování a užívání terasy je opravdu důležitý výběr místa. Právě ono totiž rozhodne o tom, jak se na terase budete cítit a jestli tu budete trávit volný čas jen v létě nebo po celý rok.
Tradiční venkovský plot ze dřeva může mít i méně běžnou podobu z latí. Ing. Lucie Peukertová
Umístění v přímé blízkosti domu má velkou výhodu v tom, že se na terasu dostanete hned z interiéru a snadno sem tedy donesete jídlo i další nutnosti. Nicméně i v případě terasy lokalizované ve větší vzdálenosti od domu by měla platit určitá pravidla. Nejvíce si tuto odpočinkovou plochu užijete na slunečném prostranství, kde nehrozí průtah větru. Díky přístupu slunečních paprsků tu bude už brzy na jaře příjemně, což vydrží až do konce podzimu. Pokud terasu vybavíte doplňky, můžete se tu cítit příjemně i v zimě, nikdo netvrdí, že se musí grilovat jen v létě. Blízkost vzrostlé vegetace může být za jistých okolností ovšem výhodou, hlavně pokud si chcete obhájit soukromí, což může být v případě blízkosti dalších domů poměrně obtížné. Padající listí a další organický materiál ale mohou poněkud ztěžovat péči o povrch.
Oplocení a paravány
Hranice pozemku bez jasného vymezení v našich podmínkách stále nepřipadá v úvahu. Je to pomyslné hájení majetku, které jasně dává najevo soukromé vlastnictví. Ploty tedy berme jako nutnou součást, která by ale ani tak neměla rušit komunikaci okolí s vlastním pozemkem. Právě v tomto případě dochází k nejčastějšímu porušování, protože v první řadě si chce většina majitelů pozemků ochránit svoje soukromí. Zahrada je pak díky neprůhledným vysokým stěnám prakticky odtržena od intravilánu obcí a měst a žije si tak trochu vlastním životem. Pokud to je jen trochu možné, snažte se oplocením celkovou koncepci ulice nerušit a ponechte alespoň některé průhledy. Využijte zajímavé prvky v okolí, atraktivní výhledy do kraje a přirozenou cestou si zvětšete vlastní pozemek.
Pro lepší pohyb po zahradě do zídky zakomponujte kamenné schody. Foto: Ing. Lucie Peukertová
Co se týče typu oplocení, je jeho variabilita prakticky neomezená. Je těžké všeobecně určit, jakým typům plotů se vyhnout obloukem, pro každý prostor je přípustné trochu něco jiného. Pokud bychom ale měli na určitý typ ukázat, pak to jsou neomítnuté ploty z betonových prefabrikátů vystavěné do výšky nad dva metry nebo betonové plotové dílce, jejichž povrch „napodobuje“ dřevo nebo třeba cihly. Jakékoli náhražky zahradě i okolí jedině uškodí. Sázka na jistotu jsou naopak ploty kované, zde se ale vyvarujte nadměrné zdobnosti. Plot by měl umožnit vyniknout jiným, mnohem cennějším prvkům v okolí. Stále oblíbené jsou také ploty z dřevěných latí, které se většinou doplňují s betonovou nebo prefabrikátovou podezdívkou. Venkovské zahradě u selské usedlosti bude stále slušet plaňková klasika, vyzkoušet ale můžete také plot farmářský. V tomto případě je možné zvolit různou šíři i uspořádání latí v horizontálním uložení.
Poměrně diskutabilní bývá jednička mezi ploty v podobě potaženého pletiva. To je cenově dobře dostupné, poměrně snadno se instaluje, seženete k nim různé typy branek a vjezdových bran. Je to ideální řešení především pro předěl jednotlivých pozemků, protože výrazně šetří místo a také vynaložené finanční prostředky. Bývá dostupné v zelené nebo antracitové barvě. Šedý odstín bude téměř neviditelný a hodí se proto i do moderní zahrady, kde je nutné pohlídat každý detail. Od tradičního oplocení dnes většinou očekáváme zajištění soukromí, ale někdy je nutné odclonit třeba některé jednotlivé prvky v zahradě. Skvělým pomocníkem bude vždy vzrostlá vegetace, ale elegantně si pomůžete například u teras paravány. Tyto stěny mohou mít opět různou podobu, fantazii se meze nekladou. Jistě není nutné zdůrazňovat, že by se měl při výběru zohlednit především styl zahrady, každopádně chybu neuděláte jakýmkoli minimalistickým řešením. Lze ale volit i poněkud méně tradiční podobu třeba z cortenu nebo jiné slitiny. Klasikou je pak průhledný paraván z vertikálně uložených latí, který sice zajistí oddělení od okolí, ale zároveň nepřeruší ani optické vazby.
Sdílet / hodnotit tento článek