Historickou hodnotu Pecáckého vodního mlýna v obci Pec pod Čerchovem na Chodsku lze vyčíst z dobových fotografií a orientační tabule hned u vstupu do objektu. Píše se tu, že vznikl přestavbou z hamru v roce 1815 a patřil rodu místních mlynářů do devadesátých let devatenáctého století. Poté měnil své majitele a v roce 1949 bylo původní mlýnské kolo odstraněno a zastoupila jej vodní turbína. „Mlelo se tady až do roku 1956 a většina zařízení byla zachována v poměrně slušném stavu. Najdete tu velmi zdařilou repliku vodního kola, které je uloženo na nových ložiskách a k jeho pohonu se používá vodní čerpadlo. Voda stéká po původním náhonu na kolo a vše pracuje tak, jak má. Mlýnské kolo na vrchní vodu vyrobili sekerníci z Jižních Čech z modřínového dřeva a bylo usazeno do původní lednice náhonu. Jeho průměr je přibližně 2,5 metru a hmotnost okolo 300 kilogramů,“ vypráví současný majitel a vše názorně ukazuje. Na každém místě mlynářské usedlosti je znát pečlivá ruka hospodářů a ochránců tradic. Přestože byl vodní mlýn i jeho okolí ve velmi zanedbaném stavu, dokázali majitelé doslova zázrak. Z polorozbořeného domu, kde ve většině místností opadávala omítka porostlá řasou a plevelem, udělali, jak sami říkají, místo k žití.
Některé práce svépomocí, jiné s odborníky
Jako první řešili opravu střechy nad mlýnicí a horizontální izolace pomocí tlakové injektáže celé obytné části domu. To byla práce pro odborníky. Následovaly výměny podlah, neboť prkna byla ve většině případů shnilá a napadená červotočem. Část podlah pokládali majitelé sami, jiné, složitější, pokládala firma z blízkého okolí, která také doporučila další spolupracovníky. Bylo nutné zajistit nové elektrické rozvody, topení i vodu – v domě nebyla žádná toaleta ani koupelna, za domem stála pouze rozpadlá dřevěná kadibudka. Nebylo zbytí, na řadu přišla těžká technika a s ní i pečlivá rekonstrukce zahrady. Také zde byla spolupráce s odborníky nezbytná. Zahrada plná starých přerostlých ovocných stromů, si žádala své, důležitý byl také rozbor půdy a vody, protože při výkopech se všude objevovala struska a suť.
Aby majitelé vyřešili tuto nemilou záhadu, vydali se do místního Dřevorubeckého muzea a odhalili, že na pozemku stála dlouho kantýna pro dělníky ze železárny, v 19. století pak hospoda, a těsně před mlýnem, který byl v 17. století hamrem, stálo ještě jedno obytné stavení. Když železárna ukončila provoz, okolní terén byl upraven a část zeminy se struskou se dostala na pozemek. Bylo nutné navézt novou zeminu a v části pozemku se rozloučit s plány o rozkvetlé venkovské zahradě a nahradit ji vyvýšenou skalkou s přírodním jezírkem. S prací místních řemeslníků byli majitelé mlýna vcelku, až na malé výjimky, spokojeni. „Byli ochotní, trpěliví a respektovali naše ne vždy jednoduché požadavky. Asi největší problém byl se střechou. Klempíř si netroufl na střešní úžlabí, tak ho jednoduše neudělal. Sami jsme ho pak museli utěsňovat, protože v místech napojení staré střechy a opravené části stále zatékalo,“ komentují práci řemeslníků.
Obnova lidových tradic
Západočeská oblast na hranicích s Bavorskem má své osobité kouzlo v lidové architektuře i lidových řemeslech. Majitelé proslulého Pecáckého mlýna se soustředili nejenom na pečlivou rekonstrukci objektu, ale také na obnovu zdejších lidových tradic. Stále častěji se vydávají po stopách zaniklých skláren, cihelen, kováren, truhláren či vodních mlýnů. Objevují krásu zaniklých živností, obdivují dovednosti našich předků. Pecácký mlýn se postupně stal jejich druhým domovem a do jisté míry i unikátním muzeem tradic regionu. Umění a řemesla spojují v jeden nedílný celek a stále rozšiřují své sbírky o nové exponáty. Dům se tak postupně stává i malým muzeem lidových řemesel. Na otázku, čeho si nejvíce na své sbírce cení odpovídají, že takřka každé poctivé práce našich předků: „V dnešní moderní uspěchané době se vše vyrábí průmyslově ve velkých sériích. U takovýchto výrobků postrádáme ducha. Stačí, aby vypnuli elektrický proud a rázem nic nefunguje. Dokonce přestane topit i plynový kotel, neboť je řízen elektronicky. Přestože to naši předci zcela jistě neměli jednoduché, jejich um ve starých věcech stále přežívá a je inspirací pro současnost,“ říká paní domu a ukazuje na proslulé palečnicové kolo, nad kterým vedou schody k mlecích válcovým stolicím a dále do vyššího patra k násypkám, prosévačkám.
Najdeme tady sbírku dřevěného mlýnského zařízení – mlýnské kolo na vrchní vodu z modřínového dřeva, torzo palečnicového kola, transmise, mlecí stolice a celou řadu dalších skvostů, jako jsou díže, štoudve, džbery, máselnice, dřevěné pračky a další předměty. Ve stodole lze pak objevit například obrovskou dřevěnou pilu, spoustu nářadí (možná bylo i pamětníkem Chodského povstání…) a dřevěných šablon na výrobu palečnicových zubů. Před vchodem do stodoly se nachází restaurovaná kamenná replika erbu Fuchsů z nedaleké zaniklé obce Bystřice (Fichtenbach), která patřila do roku 1707 k Bavorsku. Píše se zde, že L.P. 1710 zakládá Jan Jiří Schmaus sklárnu, kterou Schmausové provozovali do roku 1765 a později převzali Fuchsové. Sklárna vyráběla korálky do růženců (tzv. páteříky) a tabulové sklo. Erb stojí v současné době před domem a doplňuje tak informační tabuli o historií Pecáckého mlýna.
V průběhu času nasbírali majitelé Pecáckého mlýna mnoho předmětů, které dříve používalo téměř každé hospodářství, stále však hledají, objevují a těší je, pokud jim místní či přespolní přinesou nějaký nález z půdy nebo sklepa. Starají se o rozkvět obce nesoucí jméno po vysoké peci, kterou v roce 1652 založil proslulý Lomikarův správce Melchior z Aschenbachu, a ukazují Chodsko se všemi krásami lidové architektury i specifiky kraje pověstného svými řemeslnými cechy, zemitými sedláky a umělci.
Sdílet / hodnotit tento článek