Důvodů ochrany může být celá řada. Mé vnímání potřeby ochrany se pokusím vysvětlit na příkladu domu. Každý dům s sebou nutně nese příběhy lidí. V každém jeho článku je totiž otisknut člověk. Dům je důkaz lidské zručnosti, umu a důvtipu (byť mnohdy neznáme konkrétní ruce a hlavu). Nese v sobě příběh těch, kteří dům navrhli, kteří dodali a připravili materiál, kteří dům stavěli, ale i příběhy těch, kteří ho nechali postavit, kteří v něm žili, kteří ho navštívili a užívali. Čím je dům starší, tím delší a složitější příběhy jsou. Dům navíc není vydělenou jednotkou bez vztahu k okolí. Nese tedy i příběhy daného místa, ulice, vesnice či města.
Domy stojí dlouho v jedné pozici, s časem se více či méně proměňují, ale vždy vyjadřují vztah k zemi, k přírodě, ke společnosti, k jedinci, k vesmíru a k jeho danému místu mezi zemí a oblohou. Domy sdělují, jací jsme či jací byli naši předkové, co dokážeme, jaké máme možnosti (zejména finanční).
A když je dům památkou, je vzorkem naší minulosti, naší zručnosti, našeho cítění a našich příběhů. Veškerou minulost však nelze zachovat pro budoucnost a ani by to k ničemu nebylo. Z toho výběru, kterému říkáme památky, se však můžeme názorně poučit. Jsou to stavby, které nás mohou esteticky kultivovat. Mohou oslovovat naše nitro a promlouvat k nám. Dovolují nám okoušet genia loci. Vzbuzují v nás otázky a nabízejí inspiraci.
Památky oslovují (zdroj: Matěj Kubina)
Před několika lety jsem měl možnost navštívit New Grench v Irsku. Kdybych o této stavbě nic nevěděl, tak se jedná prakticky o kruhovou stavbu s podezdívkou z šedobílého kamene a s vrškem pokrytým hlínou a porostlým trávou. Je to takový bochánek vsazený do zelené krajiny Irska. V jedné jeho části je vstup do objektu, odkud jdete úzkou chodbou několik desítek metrů, abyste se dostali do malé místnosti v jejím středu. Chodba a místnost jsou vyskládány z rozměrných kamenů a jeden den v roce dopadne sluneční paprsek do středu stavby. Toť vše.
Takovou stavbu bychom dnes byli schopni postavit také, s možnostmi, jaké máme. Stavíme i větší a bohatší stavby. Důmyslnější a složitější. V čem je tedy tato stavba významná? New Grench je starý přes 5000 let a je jedinečným dokladem schopností našich předků, způsobu života, jeho vnímání, ale i vnímání smrti, světa a vesmíru. Má v sobě skryty příběhy lidí, kteří zde žili v době neolitu či mladší doby kamenné a nejen ty.
New Grench (zdroj: Matěj Kubina)
Jistě to znáte i z jiných míst, když třeba procházíte Karlštejnem a na zdech jsou nápisy vyryté návštěvníky. I v New Grench byly, třeba z 18. století. Sice je to nedávná historie proti stavbě samotné, je to však necelých 300 let, kdy tudy, stejně jako já, někdo procházel a třeba přemýšlel nad podobnými věcmi. Byl fascinován vlastně docela jednoduchým „domem“. Tenkrát mě tyto nápisy upozornily na jednu věc. Šlapeme chodbičkou, kterou prošly bezpochyby statisíce lidí, aby viděly malou místnost v jejím středu. Z čisté zvědavosti, ale snad i proto, aby mohly poznat část ze sebe samých. Toto jsme postavili 3000 let před naším letopočtem, takto jsme jako lidé žili, toto jsme dokázali.
Vstup do New Grench (zdroj: Matěj Kubina)
Právě kvůli naší vlastní identitě chráníme vybraný vzorek staveb. Ty nejlépe dochované, nějak specifické a unikátní. Chráníme zachování historie pro poznání naše a dalším pokolením. Nemusí se jednat pouze o nejvýznačnější stavby celosvětového významu, jakým je v našem prostředí například poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nebo vila Thugendhat v Brně, a nemusí jít ani o stavby významu nadregionálního, jako například hrady, zámky či kláštery. Podstatná jsou i obyčejná lidová stavení či drobné objekty v krajině.
Sdílet / hodnotit tento článek