Stavba je to v mnoha ohledech kontroverzní. Snad proto, že vznik inicioval na počátku 50. let 20. století nechvalně známý ministr obrany Alexej Čepička a jedná se o prvního a také nejvýraznějšího zástupce socialistického realismu u nás.
Socialistický realismus, zvaný „sorela“
V Sovětském svazu byla roku 1932 odsouhlasena Ústřední výborem Komunistické strany SSSR oficiální direktiva pro podobu literární, výtvarné, hudební a následně i architektonické tvorby. Tento oficiální umělecký směr zvaný socialistický realismus přebíral historizující prvky např. renesance a národní motivy a využíval jich mimo jiné k vyzdvižení monumentality staveb a podtržení politického vlivu vládnoucího režimu. Po únorovém převratu v roce 1948 se v duchu budování socialismu stal vzorem i pro československou architekturu a až do účasti Československa na světové výstavě v Bruselu v roce 1958 byl jediným oficiálním architektonickým a uměleckým směrem.
Z ubytovny palác pro sovětské delegace
První plány budovy vznikly v roce 1951 ve Vojenském projektovém ústavu a počítaly jen s obdélnou vojenskou ubytovnou Družba. Z tohoto důvodu také podléhala veškerá dokumentace přísnému utajení a dodnes není dochována. Pro umístění byl zvolen pozemek po bývalé cihelně Juliska, pro který vytvořil zastavovací plán František Jeřábek. V průběhu následujících let se ovšem záměr změnil a kromě ubikací pro mimopražské důstojníky se měla budova stát také luxusním ubytovacím zařízením pro sovětské delegace v podobě vysokých důstojníků přijíždějících do Prahy. Pro tyto prominentní návštěvy byla určena centrální část stavby s věží. Mimo to stavba také počítala s podzemním protiatomovým krytem. V tomto duchu byl tedy hotel v roce 1956 dokončen, výzdoba byla hotová o rok později. Tyto překotné změny projektu vedly k mnoha až absurdním úpravám stavby. Například se počítalo s účastí Josifa Stalina na slavnostním otevření, kdy měl generalissimus projít špalírem čtyřiceti čtyř československých generálů nastoupených na centrálním schodišti. Bylo proto ovšem nutné prodloužit schodiště o dva stupně a zásadně pozměnit výšku pater v celé centrální části.
Z paláce hotelem a památkou
Josif Stalin ovšem zemřel ještě před touto slávou, i míra sovětského vlivu začala poněkud upadat. S tím souvisel i úbytek delegací ze SSSR, které tedy nebylo potřeba ubytovat, a hotel se stal pro armádu nevyužitelným. Mimo jiné i pro své velkorysé dispozice, které byly a jsou velice neúsporné. Hotel byl tak v roce 1957 převeden pod správu CK Čedok jako luxusní hotel pro zahraniční návštěvníky Prahy a byl tak největším hotelem v Československu. S tím souvisely další úpravy, například dnešní kongresový sál byl původně navržen jako tělocvična pro ubytované útvary, což je dodnes zřejmé například z atypického tvaru oken. Postupem času ale hotel nedokázal držet krok s moderními hotely jako InterContinental nebo Parkhotel a postupně se stal zcela průměrným ubytovacím zařízením především pro posádky leteckých společností. Po roce 1989 hotel změnil několikrát majitele. Nejprve spadal pod řetězec Holiday Inn, později Crown Plaza a dnes je v majetku Mozart Hotel Group. Od roku 2000 je také zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek.
Architektura, umění i řemeslo
Stavba je typickým zástupcem socialistického realismu. Využívá důsledně symetrické kompozice dvou křídel a šestnáctipodlažní centrální části. Pod renesančními římsami najdeme metodou sgrafito vytvořené budovatelské motivy. Na vrcholku věže byla umístěna rudá hvězda, která byla vytvořena z rubínového skla a opatřena vnitřním osvětlením, aby zářila. Hvězda je na budově dodnes, nicméně v průběhu let změnila svou barvu z rudé na zelenou a následně na dnešní zlatou. Zajímavostí je, že špic s hvězdou lze pro potřeby údržby zasunout do korpusu věže. Interiéru dominuje opulentní štuková výzdoba, obklady z drahého mramoru, sklářská díla, pompézní svítidla, zlacené zábradlí a další detaily z dílny Jana Nušla a mnoho dalších uměleckých děl. Navozuje tak pocit doslova palácového prostoru. Na mnoha místech se objevují národní motivy, například na štukové výzdobě v podobě lipových květů a dalších rostlinných motivů od Josefa Nováka a Stanislava Ullmana. Skleněné panely a vitráže pocházejí z dílny Jaroslavy Brychtové a Viléma Dostrašila. Významným dílem je také gobelín Praga Regina Musicae, který je jeden ze tří vzniklých gobelínů a panoramatem Prahy, nicméně jediný, na kterém se dochovalo vyobrazení Stalinova pomníku na Letné.
Za pozornost nepochybně také stojí nástěnná mozaika „Kytice“ u schodiště na terasu od Maxe Švabinského. Na hotelu se tedy podílela celá řada významných umělců a stavba jako taková se může pyšnit mimořádnou řemeslnou kvalitou provedených prací a množstvím precizních detailů. Dodnes jsou také dochovány fragmenty původního originálního mobiliáře.
Open house Praha přibližuje architekturu veřejnosti
Prohlídka, která byla ovšem určena jen skutečně trpělivým návštěvníkům, protože enormní zájem způsobil u vstupu několikahodinovou frontu, provedla skupinky hotelovým lobby, předprostorem nedokončeného protiatomového krytu, přes pompézní centrální schodiště do salonků, konferenčního sálu Bruncvík a následně výtahem do 14 patra, odkud bylo možné vystoupit na venkovní terasu a pokochat se neobvyklým výhledem na Prahu.
Hotel International vznikl v pohnuté době 50. let a je mimo jiné odrazem tehdejších neblahých sociopolitických poměrů. Pokud se ovšem odpoutáme od souvislostí doby vzniku, je možné v něm odhalit mnohé kvality, jak stavební, tak estetické, které rozhodně stojí za zhlédnutí a díky kterým byl zcela právem zapsán na seznam nemovitých kulturních památek.
Sdílet / hodnotit tento článek