Zámek Mitrowitz, starobylé šlechtické sídlo z roku 1565, byl do současné barokní podoby přestavěn v 18. století a dále po staletí kultivován. Ve čtyřicátých letech minulého století byl objekt znárodněn a využíván pro potřeby místního jednotného zemědělského družstva. Průběžnou devastaci dokonaly povodně v roce 2002, kdy se zámek nacházel v naprosto katastrofálním stavu a pomalu mizel z mapy Jihočeského kraje. Náročná rekonstrukce začala až v roce 2008 a za projektem celkové obnovy stáli dva mladí nadšenci, kteří se rozhodli národní památku zachránit a vdechnout jí nový život.
Nadšení, trpělivost a krása zahrady
„Zámek prošel náročnou rekonstrukcí, převzali jsme ho po povodních v naprosto havarijním stavu. Voda dosahovala do výšky tři a půl metru a téměř všechny budovy měly narušenou statiku. Naše záchrana trvala dlouhých deset let a stále ještě je co vylepšovat,“ říká na úvod náš průvodce Michal Bedřich, který bedlivě dohlížel na každou část obnovy a v současné době i na běžný provoz areálu.
„Nejtěžší bylo neopustit původní myšlenku a zbavit se všech pochybností. Jedná se totiž o dlouhodobý a nikdy nekončící proces, který je velice náročný na čas, energii a samozřejmě také na finance. První čtyři roky jde o investice, které nejsou vůbec vidět, jako například statika, inženýrské sítě, průzkumy, veškerá povolení, vyjádření památkářů, výběr dodavatelů či odvoz suti. Ale jakmile restaurujete první pokoj, probudí se ve vás nezkrotná touha a chcete se pustit do dalšího. Vidíte okamžitě tu proměnu a těšíte se na další. Tam přichází, myslím si, ten osudový zlom, kdy se ve vás probouzí skutečný zachránce a rekonstrukce vám přináší opravdovou radost,“ dodává s nostalgií v hlase.
Nacházíme se v nádherném přírodním areálu obklopeném z jedné strany skálou a z druhé strany řekou Lužnicí v centrální části dvouhektarové zámecké zahrady. Otevřený prostor odhaluje celé malebné okolí a na místech s nejhezčími výhledy se nacházejí barevné lavičky. Zpevněné plochy jsou zhotoveny ze žulových odseků z blízkého lomu, pojezdové i pochozí plochy zdobí mlatový povrch. Technické objekty v okolí zámku jsou skryté v zeleni. Vše je poklidné a harmonické a Michal Bedřich zve k posezení také zástupce Atelieru Flera, kteří měli na starosti rekonstrukci zahrady.
„Koncepty zámeckých zahrad bývají většinou dosti formální a ryze okrasné. My jsme zde propojili krásu a funkci a místu jsme ponechali jeho vznešenost. Přidali jsme sem i malebná zákoutí, jež nabízejí zážitky pro současného moderního člověka. Zahrada návštěvníky po celý den opravdu baví a stále je něčím překvapuje,“ podotýká Ferdinand Leffler. „Vydali jsme se cestou přírodního krajinářského parku, navázali jsme na okolní zeleň a výhledy do krajiny,“ doplňuje ho kolegyně Anna Chomjaková. A právě takovýto přístup je podle slov Michala Bedřicha pro návštěvníky inspirativní a přínosný. „Lidé se zde mohou inspirovat třeba tím, že není nutné vymýšlet nic okázalého. Důležité je uspořádat celý prostor tak, abychom se v něm cítili dobře. Naše zahrada spojuje dávný odkaz předků s moderními přístupy k zahradní architektuře a plně respektuje zákony přírody,“ dodává.
Krása je v lidské přirozenosti, úctě k tradici a přírodě
Kvalita rekonstrukce celého areálu zámku Mitrowitz jistě nespočívá pouze v zámeckých zahradách, ale především v architektuře samotné, v bohaté malířské výzdobě zámku, přilehlé kaple i dalších budov. Přístup k rekonstrukci lze podle slov aktérů charakterizovat jako ryze tradiční a konzervativní. Budovy byly opraveny v duchu původních historických detailů, tvarosloví a tradičních materiálů, přičemž významnou roli sehráli restaurátoři a památkáři.
„Začátky nebyly vůbec jednoduché, ale když všichni poznali, že rekonstrukci myslíme opravdu vážně a chceme vše dělat s maximální pokorou k historii, šarvátky ustaly. Řešil se každý detail, vybírali jsme ty nejšikovnější řemeslníky a dodavatele a pečlivě je hlídali. Každý úřad je takový, jací lidé v něm pracují, a my jsme měli docela štěstí. V roce 2017 jsme dokonce vyhráli cenu Czech Tourism v soutěži DestinaCZe v kategorii Fénix (záchrana památky), kde hlasuje veřejnost. To považujeme za velkou poctu a povzbuzení k další práci,“ vzpomíná Miroslav Bedřich. Oceněna zde byla nejenom precizní restaurátorská práce na rozsáhlých nástěnných malbách v reprezentačních prostorách zámku a zámecké kapli, ale také moderní architektonické zásahy, které byly svázány především s adaptací vybraných částí zámku pro ubytování hostů a doprovodné volnočasové aktivity.
Nikdy nekončící příběh
Obnova areálu si podle slov manažera zámku každý rok vyžádala milionové investice, přičemž finanční podpora od státu na obnovu památky byla minimální. Za velmi složité a finančně náročné označil kromě samotné rekonstrukce budov též řešení elektroinstalace, vytápění, větrání, rozvody vody a kanalizace či požární bezpečnost staveb. Jako příklad uvádí instalaci hygienických zařízení v pokojích pro hosty v podobě montovaných boxů se zvýšeným vstupním pódiem stojících v prostoru. Tyto boxy jsou napojeny na rozvody vody a kanalizace, jsou nuceně odvětrávány a ve stěnách a stropech je instalováno teplovodní vytápění. Maximálně se zde využívá stávajících konstrukcí, pečlivě restaurovány jsou podlahy, keramické a kamenné dlažby, schodiště, stěny, okna, z hlediska požární bezpečnosti se nově řeší dělicí stěny s dveřmi a únikové cesty.
„Řešíte-li kanalizaci a odpad v místech, kde jsou barokní klenby, vytápění v historicky cenné podlaze či elektrický požární systém, případně elektrické zásuvky a vypínače ve stěnách, musíte vždy hledat funkční moderní řešení důstojné dané památce. I nejrůznější artefakty jsou pro nás cenné. Například okenní tabulky, které měly už novodobé sklo, jsme vyměnili zpátky za mačkané, které umí v republice vyrobit už jen pár lidí,“ popisuje další peripetie Michal Bedřich. Za absolutní prioritu pak označuje záchranu kaple sv. Anny, které hrozilo zřícení. Musela se rozebrat celá střecha a jeřábem se sundala věž kaple. Kolem kopule se pak vybudoval železobetonový věnec, doplnily a vyměnily se poškozené trámy a věž se mohla vrátit zpět i s kompletně novou střechou z bobrovky. Problematické byly rovněž práce v suterénu zámku. Nutná byla komplexní sanace, profesionální drenáž vlhkosti a odvětrání kolem zdí za dohledu archeologů. Následovalo restaurování interiéru a kachlových kamen, současně se pracovalo v areálu, kde se vybudovaly veškeré inženýrské sítě i odvodnění celého parku. Nepředstavitelné množství práce a celkový výsledek působí ve srovnání se stavem před více než deseti lety skutečně neuvěřitelně. Klobouk dolů!
Historie zámku Mitrowitcz
V roce 1565 zde byla renesanční tvrz, od roku 1704 patří objekt hraběti Františku Wratislavu z Mitrowicz. V letech 1737 až 1741 nabývá budova barokní podoby a je přistavena kaple sv. Anny. Zásadní úpravou prošel areál v roce 1840, v roce 1875 zde vznikla rodinná krypta. Ve 40. letech minulého století byl zámek znárodněn. V budovách areálu sídlilo JZD, v zámku byl depozitář muzea a celý komplex chátral. Po roce 1989 získaly zámek zpět dědičky rodu, které majetek postupně rozprodaly. Od roku 2008 je ve vlastnictví společnosti Mitrowicz.
| Architekt: | Labor 13 – architektonické návrhy interiéru (Albert Pražák, Jan Vojtěch) |
| Projektant: | Integra Pelhřimov, Ing. Janoušek, Ing. Špatná |
| Restaurování: | Vyšší odborná škola restaurování v Písku pod vedením MgA. Davida Blahouta, Ph.D., ak. soch. rest. |
| Realizátor stavby: | Stavební firma Sahan – stavební úpravy v části bývalého pivovarského domu |
| Autoři projektu zahrady: | Ferdinand Leffler a Anna Chomjaková ve spolupráci s ateliérem Flera (www.flera.cz) |
Sdílet / hodnotit tento článek