Střecha domu je sedlová se sklonem 39° se čtyřmi průniky pultových vikýřů o sklonu 13,4°, zalomením střechy nad vstupem o sklonu 12,6° a dvou komínů. Objekt se napojuje na stávající objekt pomocí oddělovacích lemovacích plechů. Na celou střechu bez ohledu na sklon je plánována posuvná keramická krytina.
Provedení zhotovitele budilo v investorovi nedůvěru, proto si přizval soudního znalce, který provedl kontrolu stavu doposud zhotoveného díla bez destrukční sondy.
Dům se nachází ve sněhové oblasti I (nejnižší stupeň), větrná oblast II – otevřená krajina u Labe.
Jaké chyby zjistil znalec při obhlídce střechy
Znalec zhodnotil hned na první pohled, že zhotovitel střechy nezvládal odborné zbudování prostupů krytinou (okna, komíny, pultové vikýře…). Projděme si s ním jen některé z hlavních chyb.
Krov – práce tesařské
Zhotovitel zcela neodborně zasáhl do statiky vaznicového krovu, krov je labilní. Zhotovitel totiž zrušil zavětrování na pevné stolici. Pokud zruší zavětrování, při nárazech větru se bude krov chovat labilně, bude se hýbat a způsobovat tak popraskání vnitřního obložení ze sádrokartonu a podobně.
Původně byly na krovu v plných vazbách párové (zdvojené) kleštiny, zhotovitel je nahradil kleštinami pouze jednostrannými ale bez jakéhokoli statického posouzení. S ohledem na nové využití podkroví jsou na střeše vytvořeny velké prostupy krovem – nová okna. Ani tyto konstrukce však nikdo staticky neposuzoval a již od pohledu je znatelný jejich průhyb, což je problém jednak statický, jednak pro plánované osazení oken.
Majitel by měl projednat stav krovu se statikem. Zhotovitel ani majitel si nenechali vypracovat projekt pro realizaci stavby, odpovědnost za vady jde tedy za zhotovitelem, jelikož zhotovil konstrukci dle vlastního návrhu, zvolil individuální řešení, to je však vadné.
Navíc množství tesařských spojů je volné nebo se dotýká jen bodově, tesařské spoje mají doléhat celou svojí plochou.
ČSN 73 2810 č. 5.2.7 Tesařské spoje „Stykové plochy tesařských spojů musí přesně lícovat a kontaktní plochy spojů na čep, zapuštění apod. musí těsně dosedat.“
Je pravdou, že zcela těsné zhotovení tesařských spojů se těžko zhotovuje, proto se využívá povolených tolerancí ve výstavbě. Tolerance ale nepředpokládá, že například sloup bude mít na přenos všech svislých sil jen dva hřeby (viz obrázek) ty mají pouze stabilizační účel!
Dále zhotovitel, který evidentně neměl dostatečné znalosti o statice a tesařském řemesle, si snažil zjednodušit práci pomocí kovových spojovacích prostředků (rohové úhelníky). Pro ty však platí stejné zásady jako pro příhradové spoje, což je oprávněn spočítat výrobce nebo autorizovaný projektant.
Špatně zhotovená pojistná hydroizolace
Pojistná hydroizolace (dnes nazývaná doplňková hydroizolace konstrukce) je zhotovena z vysoce difuzní folie kontaktní pro izolace z minerální vlny mezi krokve.
Fólie je z výroby navinuta do rolí. Pásy se do rolí navíjejí tak, jak se předpokládá, že je budou řemeslníci odvíjet. Zde však řemeslníci odvíjeli hydroizolaci opačně, a potisk fólie se dostal tak dolů. Tím ztratili pokrývači důležité značky o přesahu překrytí značené třemi liniemi (10, 15 a 20 cm). Toto překrytí je odvislé od sklonu střechy. Při sklonu menším než 25° má být překrytí 20 cm, znalec naměřil na sklonu 14° překrytí necelých 15 cm. Voda skrze překrytí pásů teče do objektu.
Sklon této folie nižší než 20° do maximálně 17° (nižší již není povolen vůbec) musí být na tuhém podkladu, kterým minerální izolace rozhodně není. Za tuhý podklad lze pokládat celoplošné bednění střechy.
Stejně jako hlavní hydroizolační vrstva, tak i pojistná musí být odvodněna (dle ČSN 73 1901), tedy voda musí mít kam odtékat. Voda teče z kopce a musí téct mimo dům. I bez normy to je požadavek zcela logický a je s podivem, na kolika střechách to není splněno. I na této chybí vyvedení doplňkové hydroizolace na okapu mimo římsu, tedy mimo dům.
Ve folii vznikly technologickou nekázní díry, které zhotovitel zalepil systémovou páskou. Lepil však ze spodní strany fólie, což je nepřípustné, pokud se lepí díry, musí se lepit z horní části. Při lepení zdola voda zateče do díry a na lepidlo což je nepřípustné. (viz obrázek)
Pod krytinou – na folii je velké množství odpadu (pilin), které na sebe váží vlhko a snižují kvalitu membrány.
Větrací mřížka, oplechování a další nezvládnuté detaily
U okapu se zřizuje větrací mřížka, aby nasávala vzduch do větrací mezery nad zmíněnou doplňkovou hydroizolací. Tato mřížka má zabránit hmyzu a drobným živočichům v přístupu do větrací mezery, aby sem nenosily materiál a větrací mezeru neucpávali. Jak dobře však bude plnit svoji funkci, pokud pod ní lze podstrčit ruku? Mřížka musí být upevněna na pevném podkladu (avšak musí umožňovat odklopení a čištění).
Žlab pod okapem je zhotoven z barveného plechu. To znamená, že plech má pasivaci, základní nátěr a finální nátěr. Barvené plechy se ale nesmí dělit úhlovou bruskou, protože odlétající kov se zataví do finální barvy a koroduje, což způsobuje fleky v barvě. Zároveň byly žlaby spojeny lepením! Ze skladby povrchové úpravy plechu vyplývá, že zhotovitel nelepil k sobě plechy nýbrž dvě vrstvy barev, což si zjevně neuvědomil. Na lepení dvou vrstev barev žádná norma neexistuje a je to řešení zcela nefunkční.
Norma ČSN 73 3610 lepení klempířských prvků povoluje, ale jen atestovanými lepidly s montážními návody. Dnes se ale žlaby běžně nelepí, ale spojují pomocí systémové spojky žlabu s gumovým těsněním, podle montážních návodů výrobců (Lindab, Prefa, Satjam, Ruuki apod.). Patinující plechy (např. TiZn, Cu, FeZn…) se spojují měkkým pájením.
Dalším detailem, který znalec shledal jako nesprávně provedeným je kotvení lemování střech. Kotvení musí být trvanlivé, a proto se kotvící hřebíky kryjí puklílky. Puklík se zásadně připájí, nelze jej překrýt tmelem. Zvláště tmel silikonový nemá UV filtr a dochází pod ním ke korozi kotveného plechu. Výčitku této chyby by si zhotovitel ušetřil, kdyby všude použil texy s EPDM těsněním.
ČSN 73 3610 čl. 11.8: „U přímého připevnění je třeba zjistit vodotěsnost proniku kotvícího prvku klempířskou konstrukcí. Vodotěsnost přímého připevnění se zajišťuje použitím šroubu nebo vrutu s EPDM podložkou nebo připájeným puklíkem. Lepení puklíků do tmelu se nepřipouští."
Na střeše došlo k dalšímu množství chyb týkajících se především odborně nezvládnutého napojení oplechování úžlabí či komínu na krytinu, popřípadě nevytvořené nasávací otvory do větrací mezery. Tyto chyby mohou být vidět na fotografiích a byly uvedeny v posudku, nebyly však předmětem článku.
Sdílet / hodnotit tento článek