Denní světlo v interiéru

Správně navržené stavby využívají vždy velkou měrou denní světlo. Vysoká míra prosvětlení interiérů denním světlem, využití přirozené ventilace a dynamické pláště domů patří mezi nežádanější požadavky na rezidenční objekty.

Světlo je základním prvkem pro vnímání věcí a prostoru okolo nás. Vždyť vše, co vidíme, není nic víc, než odraz světla od předmětů, domů, rostlin, lidí. Celá architektura je formována s ohledem na světlo. Nejpříjemnější, nejlepší i nejlevnější pak je světlo denní, přirozené. Podle intenzity denního světla rostou rostliny, řídí se jím zvířata, mění se naše chování, vnímání prostoru a času.

Denní světlo může být dáno oblohou slunečnou, se sluncem, bez slunce nebo oblohou zamračenou a pokaždé je kvalita přirozeného světla rozdílná. Zároveň zde hraje roli vzájemná poloha budov, jejich výška, barvy a odrazivost ploch v interiéru i okolních budov, odrazivost země (vliv sněhu), velikost a řešení otvorů, hloubka, tvar a poměr stran osvětlených ploch. Je zde ve hře spousta proměnných, které v rukou odborníka dostanou konkrétní podobu a řešení.

Denní světlo můžeme do interiéru dostat více způsoby:

• Fasádními okny
• Střešními okny a světlíky
• Světlovody
• Atriem
• Odraznou plochou

Okna ve fasádě jsou tradiční výplňovou konstrukcí. Po technické stránce jsme se jimi zabývali v samostatném tématu. Je dobré si uvědomit, že pro osvětlení nestačí mít pouze dostatečně veliká okna, je potřeba mít i výhled na oblohu, protože oblohová složka světla je vždy účinnější. Pokud tedy bude v blízkosti stát dům, ovlivní to světelné podmínky u vás doma.

Střešní světlíky jsou jedním z mnoha typů prosvětlovacích prvků, které se používají převážně u průmyslových a zemědělských objektů. Své uplatnění najdou ale i ve stavbách pro bydlení. Zde především v designových provedeních například pro prosvětlení vnitřní chodby.

Světlovody jsou poměrně mladým řešením, které umožnila technologie kvalitních povrchů s pokovením, bezztrátová odrazivost materiálů (až 98 %), kvalitní tepelné izolace. Proto dokážeme svazek světla dostat na místa, kde to dříve nebylo možné. Délka světlovodného tubusu může být až 6 m.

Atrium pochází z doby řeckého helénismu a římské antiky. Tento výraz se používal pro centrální dvůr obehnaný obytnou a hospodářskou částí obydlí se stěnami, podloubím a pergolami. Byl to ústřední prostor, který propojoval budovy a místnosti s různou funkcí. Dnes má většinou fuknci rekreační jako vnitřní chráněná zahrada, která může prosvětlovat střed budovy.

Odrazné plochy se užívají v mnoha podobách především ve velkých prostorech jako jsou galerie, muzea a další. Nejčastější způsob je odražení světla na strop, kde se soustavou zrcadel, skel a difuzérů distribuuje do hloubky dispozice.

Kombinace umělého a denního světla

V budovách se nevyhneme kombinace umělého (elektrického) a denního světla. Například v moderních kancelářských budovách, kde je potřeba zajistit optimální pracovní prostředí ale zároveň nespotřebovávat zbytečně energii, je osvětlení pracoviště řešeno automatickými stmívači dle úrovně světla dodávaného z exteriéru.

Neškodí podívat se též na normy a legislativu, základní požadavky hygieniků na umělé osvětlení a také na možné zdroje umělého osvětlení. Určitě se setkáme s termínem zraková pohoda, kterým se rozumí příjemný a příznivý psychofyziologický stav organismu vyvolaný optickou situací vnějšího prostředí, který odpovídá potřebám člověka při práci i při odpočinku. Umožňuje zraku optimálně plnit jeho funkce. Zrakovou pohodu ovlivňuje nejen kvalita a kvantita osvětlení, ale i psychické ladění organismu, stav zraku, věk, únava a barevné řešení prostoru.