Místní poplatky
S jakými poplatky se lze setkat? Poplatek z odpadu, ze psů, z vjezdu, za zhodnocení pozemku sítěmi
Většina obcí vybírá poplatek ze psů. Dle zákona (ust. § 2 zákona o místních poplatcích) nesmí sazba poplatku činit více než 1.500,- Kč za kalendářní rok a jednoho psa. Poplatek jsou povinny hradit osoby, které mají v obci trvalé bydliště.
Aktualizace k 1. 1. 2021: Nejčastějším poplatkem je poplatek za komunální odpad. Zákon (ust. § 10d zákona o místních poplatcích) stanovuje, že tento poplatek nesmí překročit částku 1.200,- Kč za kalendářní rok. Na rozdíl například od poplatku za psa nemusí být povinnost úhrady vázána na trvalé bydliště, postačí v obci vlastnit nemovitost (konkrétní nastavení poplatku záleží na rozhodnutí obce – lze požadovat poplatek za obecní systém odpadového hospodářství míněný jako platba za možnost systém odpadového hospodářství využívat, anebo poplatek za samotné odkládání komunálního odpadu z nemovitosti, v rámci něhož se počítá konkrétní objem odpadu; obec si přitom musí vybrat jeden z výše naznačených způsobů vybírání poplatku, nelze je kombinovat).
Obec rovněž může vybírat poplatek za povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst. Dle ust. § 10 zákona o místních poplatcích činí sazba poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst až 200 Kč za každý započatý den.
V souvislosti s výstavbou nemovitosti pak obec může vybírat poplatek, který je pro stavebníka citelným nákladem – jedná se o poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Tento poplatek přitom hradí vlastník stavebního pozemku, k jehož zhodnocení došlo, aniž by bylo jakkoliv řešeno, kde má trvalé bydliště. Podmínkou pro možnost požadovat úhradu tohoto poplatku je však výstavba vodovodu nebo kanalizace provedená obcí po roce 2002[3]. Za dříve vybudované vodovody a kanalizace tak obec poplatek požadovat nemůže. Výše tohoto poplatku připadající na 1 m2 je limitována rozdílem ceny pozemku bez připojení a ceny pozemku připojeného na vodovod či kanalizaci, když výstavbou vodovodu a kanalizace se hodnota pozemku výrazně zvýší. Obce přitom nejčastěji požadují řádově desítky tisíc korun (zákon nestanovuje horní hranici výše tohoto poplatku).
Na základě čeho jsou poplatky požadovány?
Veškeré poplatky, které obec požaduje, pak musí být účtovány na základě obecně závazné vyhlášky upravující sazby, lhůty a případné výjimky a úlevy při vybírání poplatků. Tyto obecně závazné vyhlášky pak vydává zastupitelstvo obce.
Při vydávání vyhlášky musí zastupitelstvo respektovat zákonné limity pro výši poplatků a zároveň zákaz diskriminace občanů (v této souvislosti již soudy rozhodovaly o případech, kdy obec požadovala poplatky v rozdílné výši např. po majitelích nemovitostí, kteří měli trvalé bydliště v obci oproti majitelům, kteří trvalé bydliště v obci neměli – takovéto nastavení úhrad bylo soudem zhodnoceno jako nelegitimní a diskriminující, načež byla příslušná obecně závazná vyhláška zrušena).
Kde se lze dozvědět o výši místních poplatků?
Místní poplatky jsou dány obecně závaznými vyhláškami obce, jak bylo zmíněno výše. Na platební povinnosti se tak lze nejlépe optat na místním obecním úřadě, popřípadě lze informace zjistit z webových stránek obce.
Každopádně nelze očekávat, že nový majitel nemovitosti od obecního úřadu obdrží údaje o platebních povinnostech automaticky – obecní úřady nové majitele neobesílají, a to ani když si v obci zřídí trvalé bydliště. Po přistěhování do obce je tedy třeba vyvinout aktivitu a informace o platebních povinnostech si zjistit.
Jaké jsou sankce za pozdní úhrady místních poplatků?
Na včasné placení místních poplatků je třeba dávat pozor. Zákon o místních poplatcích totiž obcím umožňuje sankcionovat prodlení s úhradou tak, že neuhrazený poplatek zvýší poplatníkovi až na trojnásobek původní částky (viz ust. § 11 zákona o místních poplatcích). Tímto způsobem tak může obec motivovat občany ke včasným úhradám.
Co když obec vybírá některé poplatky v rozporu se zákonem?
Požaduje-li obec úhradu nějakého poplatku v rozporu se zákonem (ať už je požadován na základě chybně vydané obecně závazné vyhlášky nebo na základě chybného výměru), může poplatník napadnout takový rozpor u soudu.
V případě neuhrazeného poplatku je totiž povinností obce vydat platební výměr, který doručí poplatníkovi. Tento platební výměr pak lze napadnout správní žalobou u soudu a domáhat se tak ochrany před neoprávněnými požadavky obce.
Smlouva o příspěvku na infrastrukturu
Jak je uvedeno výše, obec může požadovat po vlastníkovi pozemku poplatek za jeho zhodnocení v souvislosti s výstavbou vodovodu a kanalizace.
Některé obce však požadují i úhradu finančního příspěvku na budování další infrastruktury (např. výstavbu a rekonstrukci komunikací apod.). Záměr vybírat takovýto finanční příspěvek a způsob jeho výpočtu může schválit zastupitelstvo a požadovat následně po vlastníkovi pozemku uzavření smlouvy o jeho úhradě (k platbě je totiž vždy třeba nějaký titul a zde se nejedná o poplatek požadovaný na základě vyhlášky, nýbrž o smluvní závazek).
Nejvyšší soud ČR přitom dovodil, že je taková smlouva platná a vymahatelná[4] – obec tedy může smlouvou a následnou úhradou příspěvku např. podmínit vydání kladného vyjádření ke stavebnímu řízení. Požadovaná suma pak není zákonem nijak limitována a obec ji bude zpravidla vyžadovat ve výši odpovídající plánovaným investicím do potřebné infrastruktury.
Daň z nemovitosti
Mezi povinnosti spojené s vlastnictvím nemovitosti pak patří i úhrada daně z nemovitých věcí, jejíž výše – stejně jako výše místních poplatků – se obec od obce liší.
Daň z nemovitosti není hrazena obci, ale finančnímu úřadu místně příslušnému pro obec, kde se nemovitost nachází (trvalé bydliště jejího vlastníka tak nehraje roli). Výše daně je pak mimo jiné dána tzv. místními koeficienty, kterými se násobí základní sazba určená obecnými předpisy pro jednotlivé typy nemovitostí.
Kupříkladu vlastník bytu má tak povinnost uhradit ročně daň v sazbě 2,- Kč / m2 plochy – avšak v každé obci je jiný místní koeficient, kterými se tato částka násobí (v Praze je tento koeficient 5, v malých obcích do 1000 obyvatel činí koeficient 1 – v Praze tedy vlastník bytu zaplatí 10,- Kč / m2, v malé obci 2,- Kč / m2).
Každá obec může stanovit svůj místní koeficient obecně závaznou vyhláškou – informaci o výši koeficientu lze pak zjistit na místním obecním úřadě, na finančním úřadě, popřípadě na webových stránkách Ministerstva financí ČR – daňovém portále, který vede seznam místních koeficientů.
[1] Tato částka se pak skládá ze sumy 250,- Kč za osobu a rok a částky stanovené obcí na základě skutečných nákladů na řešení netříděného odpadu za uplynulý rok – ta však nesmí přesáhnout 750,- Kč.
[2] Nejvyšší správní soud ČR rozhodoval případ rodiny, která v souvislosti se svým alternativnějším stylem života tvrdila, že neprodukuje žádný odpad, a odmítala tak poplatek hradit. Soud na základě provedených šetření však došel k závěru, že nějaký odpad je přece jen produkován, byť je ho velmi malé množství, a obec tak má právo požadovat úhradu tohoto poplatku ve stejné výši, jako od jiných občanů (viz rozhodnutí sp. zn. 6 Afs 24/2016).
[3] Tento rok je přelomový z důvodu účinnosti zákona o vodovodech a kanalizacích (zák. č. 274/2001 Sb.).
[4] Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3225/2011.
Sdílet / hodnotit tento článek