Rozhodovací praxe památková péče není snadná disciplína a je ovlivněna řadou faktorů. V případě, že chceme upravit již existující stavbu, bude mít na posuzování jistě vliv historie objektu a jeho architektonické pojetí. Konkrétní stavbu je dále nutné vztahovat k celku. Jejímu začlenění v prostředí. Podstatná je rovněž lokalita, ve které se stavba nachází, tedy i regionální odlišnosti v území, užívané materiály a detaily. Z těchto vstupních kritérií by měly vycházet následné úpravy. V případě novostavby je zásadní zejména kontext, ale v potaz je nutné brát i strukturu území a urbánní vývoj daného místa. Materiálové řešení a detaily je potom vhodné řešit analogicky ve vztahu k lokalitě, nemusí to však být pravidlem.
V žádném případě není zavrhováno soudobé řešení architektury, naopak je památkovou péčí podporováno a upřednostňováno. Základem je kvalitní projekt. To se týká objektů, ale i veřejných prostorů.
Obnova márnice dle dochovaných fragmentů. (zdroj: NPÚ, ÚOP v Josefově, Matěj Kubina)
Investor si musí najít kvalitního architekta. Památková péče projekt posoudí
Hovoříme-li o návrzích a vstupních parametrech, nesmíme zapomenout na samotné přání investora. Změny v území totiž přicházejí na základě podnětů investorů, přičemž zástupci památkové péče případně korigují zamýšlené úpravy. Je nutné si uvědomit, že památková péče tu není proto, aby projektovala a ani to od ní nelze očekávat. Nemůže si sama schvalovat vlastní návrhy. Když tedy přijde investor s konkrétním návrhem, posuzuje se, jestli je v souladu s podmínkami ochrany daného území či nenarušuje stavbu či prostředí.
Možností, jak přistoupit k obnově konkrétního prvku či doplnění nového může být i vícero a památkář neovlivní, s čím přijde stavebník či projektant. Některé vstupy do území jsou navíc komplikované a sdělit předem, co bude optimálním tvarem nového, jednoduše nelze. Projekční práce v památkově chráněných územích a na kulturních památkách mnohdy vyžaduje znalost místa, stavby, historie, trpělivost a snahu zkoušet hledat vhodný tvar. Mít cit pro místo.
Stavební úprava památek
V případě národních kulturních památek a kulturních památek je předmětem ochrany samotná stavba či areál. Zde při menších opravách obvykle postačí, když návrh řešení bude vycházet z materiálů či řešení na stavbě již užitých, případně z fotografií a dalších dokumentů dokládajících dřívější podobu památky. Při větších zásazích může být vyžadován jako podklad pro rozhodování operativní průzkum nebo stavebně historický průzkum památky. Při restaurování je předcházející restaurátorský průzkum samozřejmostí.
Stavební úpravy v památkových zónách či ochranném pásmu
Objekty, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkovém ochranném pásmu nebo na území památkové zóny či památkové rezervace, se posuzují primárně dle příslušných rozhodnutí, vyhlášek, nařízení či výnosů. Každé chráněné území nebo ochranné pásmo má tedy svůj předpis, ve kterém do různé míry podrobnosti dočtete, co je předmětem ochrany a jaké jsou podmínky pro zabezpečení jejich ochrany.
Příslušný právní akt je vždy uveden v Památkovém katalogu, včetně mapy vymezeného území, dostupný na www.pamatkovykatalog.cz. V některých územích je již k dispozici i Plán ochrany památkové rezervace či památkové zóny, který stanovuje způsob zabezpečení kulturních hodnot a zároveň vylučuje práce, na které se vztahuje povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko orgánu památkové péče.
Každý návrh se musí posoudit individuálně
Při dotazu na obecné principy památkové péče je možné poukázat na řadu metodik, které vydal Národní památkový ústav. Dojít k nim můžete na tomto odkazu: www.npu.cz/cs/opravujete-pamatku/ke-stazeni. Nicméně každý návrh vstupující do historického prostředí je ovlivněn velkým množstvím proměnných. Nelze tedy návrhy posuzovat jinak, než individuálně.
Obejít zákon? Nedává to smysl pro jednotlivce, pro společnost ani pro stavbu
Závěrem je nutné připustit, že v chráněných územích a bohužel občas i na památkách se děje protizákonná aktivita majitelů nemovitostí. Ti ve svůj předpokládaný prospěch nebo z důvodu zjednodušení přípravy plánovaných prací provádí změny v území a na stavbách bez vědomí památkových orgánů nebo v rozporu se závaznými stanovisky.
V případě, že došlo k náhradě historického prvku neadekvátním prvkem nebo doplnění stavby prvkem nesourodým, všimneme si toho velmi brzy, protože jednoduše prvek nezapadá do pomyslné skládačky. Takovým prvkem jsou narušeny i principy památkové péče a nelze k nim vztahovat následné úpravy dalších objektů. Změna je provedena nelegálně a záleží na orgánu památkové péče, kdy na změnu v území přijde a jak se s ní vypořádá.
Národní památkový ústav se snaží pracovat tak, aby budoval důvěru investorů v památkovou péči a vedl je k tomu, že správě dělaná památková péče je výhodná nejen pro památky a historická území, ale pro každého.
Sdílet / hodnotit tento článek